Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Kubánský socialismus

9. prosince 2018 v 19:42 |  Kuba 2018

Cuba libre aneb výlet do socialismu.


Je listopad, venku nevlídno, v Alpách zatím málo sněhu. Nejsem si jistá, zda je to dobrý nápad, ale v teplém moři by Lubošovo operované koleno mohlo zrehabilitovat rychleji. Kvůli možným termínům a nabídkám zbývá jen Kuba a její slavné Varadero. Vzhledem k tomu, že socialismu jsme si za celý život už užili dost, mě tato destinace nijak moc neláká. Ale moře je tu hezké, písek bílý a o cizince se prý starají. Vybíráme hotel s nejvíce hvězdičkami tj. čtyřmi, je to tentokrát poprvé v životě "all inclusive", protože jinak to ani nejde, nic bychom si stejně nikde nekoupili. Zájezd zakoupíme a jelikož se odlétá za týden, teprve pak začínám hledat reference. Kamarádka Kubu miluje a ráda by se sem vracela častěji, na internetu mě však straší spíše špatné a bohužel i nedávné zkušenosti právě z našeho hotelu. Operátorka z cestovky Fisher mě však uklidňuje tím, že ona takové věci nečte. A jak se ukázalo, má pravdu.

Letadlo Edellweiss, které letí z Zurichu, je rozdělené na tři oddíly: Business, economy a economy max s více místa na nohy. V normální economy jsou ale sedadla tak nacpaná na sebe, že vydržet by se to dalo snad hodinu, ne déle. Místo v prostornější části však stojí 179 € /osoba a cesta. I tak si to raději velká část i menších cestujících zaplatí a my nakonec také (195 a 180 cm). Po zhruba 14ti hodinovém - tedy nekonečném letu Swissairu z Prahy a Edelweissu přistáváme na Havanském letišti. Je zde -6 hod tedy okolo 18 hodiny, zatímco u nás je právě půlnoc a tak se nám chce už dost spát. Čeká nás však ještě asi tříhodinová cesta do našeho hotelu Grand Memories, který je skoro až nakonci poloostrova. Na letišti jsou jen dva pásy na zavazadla a na jednom z nich svítí Zurich - to je naše a na druhém Ariba (nikde jsem ale nenašla žádné letiště tohoto jména, možná to byla tedy Aruba, což je Holandský ostrov v Karibském moři). Dlouho se nic neděje a pak vypadne pár kufrů, které většinou nikdo nechce. Po chvíli začnou na druhý pás vypadávat jakási zavazadla připomínající veliké koule obtočené ochraným bílým igelitem. Když už padají tak 1,5 hodiny a naše kufry stále nikde a nápis Zurich se mění na Frankfurt, přestane nás to bavit. Jdu se zeptat místního úředníka,"que pasó" tedy co se stalo a proč naše kufry stále nejsou, že to není už možný. Učitelka španělštiny by ze mě myslím měla radost- rozumí mi perfektně. Pán v klidu prohlásí, že to možný je a na můj dotaz kolik hodin ještě budeme čekat, stoicky sdělí, že neví, což mu celkem věřím. Jeden náš kufr vypadne za hodinu a druhý za dvě. Konečně po druhé hodině v noci našeho času nastupujeme do autobusu a čeká nás ještě tříhodinová cesta do hotelu. Recepční nám vysvětlí, kde budeme bydlet a hned dodá, že je lepší budova o kus dál, kde je však nutno doplatit dalších 11 CUC na osobu a noc. Doplatíme tedy, ale už jsme hodně unavení a recepční stále někam odbíhá a tak mu oznámím, že jsme "casados" = zadaní namísto "cansados" = unavení, když kouká nechápavě, tak mi dojde, že se mi zas ta dvě slovíčka spletla a opravím se. Konečně dostáváme llaves= klíče tedy spíš karty a uléháme nebo spíš upadáme do postelí a do komatu.

Ještě Kuba na úvod.

Cuba Libre je Kuba svobodná a nebo také nejstarší kubánský koktejl a to Coca Cola a rum a to je evidentně největší domácí bohatství, se kterým se setkáváme všude. Španělsky se rum řekne ron a míchá se do všeho.
Varadero je asi 25 km dlouhý úzký poloostrov vybíhající do Atlantiku, prakticky plný hotelových komplexů, vlastně se jmenuje Hicico a jen mětečko na začátku má jméno Varadero. Před revolucí oblíbené výletní místo Američanů. Kubánci, kromě místních a pracovníků hotelů a cestovek a zásobování sem nemají vstup povolen. Vzhledem k nedobrým vztahům s USA a jejich embargu nejsou ani Američané ani jejich peníze vítáni a tak je lépe použít Eura, která se vyměňují víceméně v kurzu 1:1 za směnitelné kubáské peso tzv. CUC. Existují ještě pesos nesměnitelná, která mají mnohem nižší hodnotu, ale ta se k cizincům ani nedostanou.


Úterý 27.11. pláž u Atlantiku

V šest svítá a oboha je bez mráčku, jen nějak nemůžeme najít budovu s restaurací, protože komplex je velký, budov mnoho, bary, restaurace a la carte, tělocvična, bazény , divadlo, motlitebna a mnoho ubytovacích zařízení. To naše je poblíž moře a je třípodlažní uprostřed se zahradou. Snídaně je super, sice nejsou ovesné vločky, ale zato je mnoho jiných zajímavých věcí. V 9 přijde delegát, který mluví česky velmi dobře, protože u nás studoval ekonomii. Počasí se má dnes odpoledne zkazit a tak pojedeme zítra na výlet do Havany. Dnes je na programu moře a koupání. Zjišťuji, zda mají avizovaný windsurfing, španělsky prý "tabla de viento". Mají, ale k dispozici bude až v deset. V deset praví, že až ve dvanáct, že málo fouká a když říkám, že mi takový vítr stačí, ptají se, zda mám certifikát. Mají strach, že jim prkno zničím. Půjčím si zatím kajak. Prkno vůbec nevytáhnou a po obědě se zatáhne a začne bouřit a pršet, což nakonec vydrží až do setmění. Navíc ještě hodně fouká. Hned po večeři v osm hodin opět upadáme do spánku. Budíme se samozřejmě ve tři ráno a pak se do šesti převalujeme v posteli.


NÁŠ AZYL NA VARADERU

Středa 28.11. Havana /La Habana

Ráno fouká vichr, sice neprší, ale ochladilo se. Do Havany jedeme zas přes všechny hotely, kde vyzvedáváme další účastníky zájezdu, takže potřebujeme 2,5 hodiny než dorazíme na její okraj. Napřed se ještě stavíme na vyhlídce nad mostem Bacunayaugua klenoucím se přes Údolí palem a někteří zde ochutnají svoji první piňacoladu (ananas, kokosové mléko zalité rumem), dál pokračujeme k pevnosti, která kdysi chránila město a je odtud na něj výhled. Vidíme moderní vysoké budovy, my však budeme pokračovat do starého města tzv. Habana vieja. V pevnosti je malý krámek, kde sedí postarší černoch a vyrábí doutníky, které se tu prodávají. Jmenuje se José "Cueto" Castelar Cairo. Ve vedlejší místnosti je ve vitríně umístěn doutník, za který se dostal do Guinessovy knihy rekordů. Je nejdelěím na světě měří 82 m a byl věnován, jak jinak , Fidelu Castrovi k narozeninám, také tu prodávají několik druhů slavného rumu a tak všichni nakoupíme. Tady se také dozvíme, jak vznikl název tabák. Původní obyvatelé ostrova- indiáni kouřili listy v dlouhé dýmce, které říkali tobago a tak španělé začali říkat listům tabák.



V DÁLCE NOVÁ HAVANA


Centrum staré Havany projíždíme americkými auty z třicátých až čtyřicátých let minulého století, což je samozřejmě atrakce pro turisty. Vozy jsou krásně udržované, je mi záhadou jak je možné, že vůbec nezrezla. Ostatně nová auta jsou tu vzácností a vzhledem k tomu, že měsíční průměrný plat je tu jen 50 EUR, tak jsou rádi, že se nají. Samozřejmě se tu daří šedé ekonomice a hlavně hodně kubánců má příbuzné v zahraničí, kteří jim posílají peníze, oblečení a další věci. Jen takový důchodce by sotva přežil, když má v přepočtu jen 8 EUR a základní potraviny na příděl. Bída je vidět všude na domech okolo. Mnohé z koloniálních staveb se rozpadají. Musíme si také prohlédnout Náměstí Revoluce s komunistickými vůdci vyobrazenými na fasádách domů, aby každý věděl, komu za tu svoji bídu hlavně vděčí.


CENTRUM STARÉ HAVANY


KAPITOL PO VZORU USA


CHTĚLO BY TO OPRAVU



UNIVERZITA


KDYSI ASI LUXUSNÍ HOTEL MONSERRATE
Ještě nyní tu bydlí ti, co se odmítli vystěhovat, mnohdy i bez oken, dokud je teplo, jde to, ale loni byli trochu překvapení když bylo pár dnů jen plus 2, to tu neznají.


STARŠÍ NEŽ AMERICKÁ AUTA JSOU ČASTO VYUŽÍVANÉ POVOZY - na vesnici mnohdy jediné dopravní prostředky- má to ovšem výhodu: neznají tu zácpy :-) myslím ty na silnici. Na dálnici tyto kočáry potkáte také, stejně jako chodce. Jezdí se tu různě: například na dálnici se dvěma nebo třemi pruhy se někdy předjíždí zleva , jindy zase zprava a nikdo se nediví, prostě jak to vyjde, konečně nikdo tu nejezdí nijak rychle, ono mu to mnohdy ani nejde , že...

čtvrtek 29.11. Přírodní rezervace a jeskyně s netopýry

Hned ráno kupujeme lístek na autobus "Hop on, hop off", kterým pak můžeme jezdit celý den po poloostrově. Dopoledne vyrazíme do místní přírodní rezervace s jeskyní s netopýry a pak s cestičkou v lese z fíkusů, kaktusů, mangrovníků a dalších stromů a keřů. Nacházíme i opuštěná termitiště a nějaké ptáčky. Vlny jsou dnes velké, ale koupat se dá, jen voda je studenější. Odpoledne jedeme tedy busem do maríny na konci poloostrova a pak zas až na druhou stranu do městečka Varadero. Většina obyvatel se z města musela odstěhovat do domů mimo reklreační oblast pro cizince, ti, kdo zůstali nesmí svůj majtek prodat a když odejdou, dům i pozemek propadá státu. Nic moc nás tu nezaujme a tak se vracíme zpět. Pokus o připojení se na internet v loby nevyšel a tak jdeme na večeři a spát.


JESKYNĚ - CUEVA DE AMBROSIO s netopýry


MARÍNA



ŠKOLNÍ AUTOBUS

Pátek 30.11. Zátoka sviní, krokodýli, Karibské moře a jak se žije na Kubě

Na dnešní výlet bych určitě poslala ty, kteří stále s nostalgií vzpomínají na éru socialismu. Tady se jim podařil dotáhnout téměř k dokonalosti. Po 60 letech budování šťastné společnosti mají přídělový systém potravin a oblečení. Podle přídělové knížky si lze za nesměnitelná pesa koupit jedno mýdlo, půl kila masa na měsíc, děti hovězí a dospělí kuřecí, 6 vajíček. Děti navíc mají ještě příděl mléka. Školu mají sice zadarmo a je všude poblíž, tak aby se do ní dlo dojít pěšky, používají uniformy, které mají také na příděl a to jednu ročně. Stejně tak je na příděl chléb, mouka, máslo a další základní potraviny jako rýže. V polovině měsíce přídělové potraviny dojdou a musí se postarat jinak. Ostatní jídlo si kupují za směnitelná pesos nebo si potraviny vypěstují. Existuje tudíž směnitelný obchod a šedá ekonomika je spíše ta hlavní. Všichni , kdo mohou, mají další zaměstnání. V zemi žije zruba 10 až 11 milionů lidí a další dva miliony v zahraničí, např. v Mexiku, Americe severní i jižní. Do států jako je Nikaragua, Urugvay, Bolívie apod. mohou legálně vyjet za prací, pokud mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem a pokud se do dvou let vrátí. Z těchto států mohou asi pak vycestovat i do Severní Ameriky, což už ale úplně legání není. Ti co žijí v Americe pak živí své příbuzné na Kubě. Projíždíme kubánským venkovem, mezi lány polí, ale ne na všech se něco pěstuje. Uprostřed polí stojí často polozbořené budovy typu panelových slepičáren postavené v 60tých letech. Josu to prý internáty, které sloužily pro zahraniční africké a i vlastní studenty, kteří dopoledne pracovali na polích a odpolende studovali.Podle pohledu to vypadá, že ta doba už je dávno pryč, ale prý není, stále prý slouží. Poblíž vsí postávají lidé, stopaři, kteří potřebují někam odvézt, pokud je někdo vezme, není to ale zadarmo. Domky, pokud se tak vůbec dají nazvat často připomínají slum. Bída je vidět všude ale nechybí fotky Che Guevary nebo Fidela či dokonce Lenina. O veřejnou dopravu se zde stará tzv. organizátor, který stojí na zastávce a staví projíždějící autobusy, pokud tedy nějaké projíždějí.Takže když bydlíte třebas 20 km od Matanzasu a dojíždíte tam do práce na osmou, je třeba včas vstát, nejlépe v pět a postavit se na zastávku alespoň dvě hodiny před osmou, nikdy totiž nevíte kdy nějaký autobus pojede a zda vás vezme. Koupit půdu si nemohou leda jim jí může darovat příbuzný, který jí má a to ještě z dávných dob jako šedesátých let a tak dochází k podvodným sňatkům apod.
Po krizi, kdy bývalý Sovětský svaz přestal Kubu dotovat musel stát trochu lidem uvolnit ruce, aby neumřeli hlady a tak dovolil třebas aby ubytovávali cizince. Musí však měsíčně odevzdávat 300 USD státu, ať někoho ubytují nebo ne, což je dost drsné. Pokud mají vlastní krávu, musí také odevzdávat desátek - tedy spíše 75% a zvíře nesmí zabít bez souhlasu státu a většinu masa odevzdat.Inu vysněná země.
Dnes se stavíme nejdříve u jezera kde nás motorovým člunem odveze pán na ostrov, kde nám místní předvádí jak tu kdysi žili původní obyvatelé - Indiáni než je předchůdci současných Kubánců vyvraždili. Žili v chaloupkách z banánových listů či z něčeho podobného, nalákají nás do jednoho z ních, kde nám všem pomalují obličej hlinkou a pak stojí na konciza to chtějí samozřejmě nějaké CUCy. Dál pokračujeme na farmu krokodýlů. Místí atrakcí jsou velcí líní krokodýli, ze kterých se vyrábí např kabelky a jejich maso se jí a nebo si tu malého krokodýlka asi do 50 cm se zalepenou tlamou můžete dát na ruku ,hlavu nebo krk a vyfotit se s ním jako hrdina. Zastavíme se ještě v malé ZOO- botanické zahradě, kde jsou kromě hada, také morčata a můžeme vidět kávu, cedr apod. A také bývalou nejdůležitější surovinu ostrova :cukrovou třinu. Starší Kubánec spolu s pomocí mladého pionýra s rudým šátkem tu lisují z kusu třtiny na prastarém ručním lisu šťávu. Je to pěkná dřina, protože rostlina je dost tvrdá a chce to sílu.
Po obědě stavíme na 2 hodiny na malé pláži u Karibského moře v zátoce Sviní. Je skalnatá a je tu kromě ruských turistů také hodně různých barevných rybiček a voda je mnohem teplejší než v Atlantiku (kde má 27-28 stupňů C).
Její název je snad trochu zavádějící: přesto, že se pro ni vžilo jméno odvozené od prasat, v kubánské španělštině může slovo "cochinos" znamenat také mořskou rybu nazývanou ostenec, která obývá místní korálový útes.
Zátoka se 17. dubna 1961 stala dějištěm invaze kubánských exulantů podporovaných americkou CIA, která měla za cíl svrhnout novou vládu Fidela Castra. Vinou zásadní nepřipravenosti se operace stala naprostým fiaskem a byla příčinou následné Karibské krize.
Ještě zajímavost ke zkresleným cenám na Kubě. Naše průvodkyně již 20 let platí nájem v bytě v Matanzasu měsíčně 2 CUC (ca 50 Kč). Pro dokresení hodnoty CUC: na WC cizinec zaplatí 1 CUC a nosič kufrů (i nezvaný) také očekává 1 CUC. Nyní si byt může koupit do osobního vlastnictví za 100 CUC. Stát nutí své občany obstarávat si tzv. "směnitelnou" měnu - něco jako bývalé Bony v Československu a to více méně načerno, protože oficiálně je mohou obdržet jen výměnou za valuty.
A tak podobně a tak dál.Jsme vážně šťastní, že žijeme ve svobodné zemi.
Večer po návratu jdeme ještě do divadla na Kubánskou show. Podle fotky jsme čekali něco jiného, je to divadlo, hudba je spíš hodně hlučná, tanečníci jsou sice dobří, ale není to to ta správná kubánská hudba, asi nějaká moderna a tak odcházíme ještě před koncem.

INDIÁNSKÁ VESNICE

TO JE CUKROVÁ TŘTINA PŘED SLISOVÁNÍM (poté se šťáva vaří, dokud nezbyde jen cukr)

KARIBIK




sobota a neděle, 1. a 2.12 znovu na pláži u Atlantiku

Svítá opět v 6 hodin, okolo 9 zmizí posledních pár mráčků. Všude přítomná slaná vlhkost zatím nedovolila ručníkům uschnout. Čeká nás "náročný" den na pláži. Můžeme se zúčastnit animačních programů jako akvagymnastiky, úvodních hodin kubánského tance, sportovních utkání apod. Trochu fouká a není zas až takové vedro.
Jdeme se projít kus po pláži a pak přemýšlíme co podniknout. Nabízí se ještě hodinová vyjížďka katamaránem na korálový útes šnorchlovat. Pět minut tam a hodinku s rybami. Beru si raději neopren. Kubánec nás naloží napne plachtu a za pár minutek jsme na útesu, stačí naházet trochu chleba do vody a rybky jsou tu. Většinou proužkované modrožluté a pár větších modrých. Voda tu zas není tak průhledná jako v Karibiku, stačí nám chvíle a navíc i v neoprenu zas není takové teplo, je mi totiž trochu širší. Tím jsme vyčerpali sportovní možnosti a odpoledne jdeme druhým směrem. Na prkně tu vidíme pouze jednu dvojici, které to zas až tak moc nejde, asi jako mě nebo spíš hůř...ještě nás čeká večerní představení cirkusu. Ne, usínáme a nikam nejdeme, vynahradíme si to v neděli, kdy v místním divadle dávají Pomádu a to se jim povedlo. Je to sice jen takové zkrácené vydání na necelou hodinu, ale zpívají a tančí pěkně.


TAK SBOHEM OSTROVE, PŘEJEME VŠEM KUBÁNCŮM LEPŠÍ ŽIVOT UŽ V BLÍZKÉ BUDOUCNOSTI- chtělo by to nějakého ekonoma do vedení strany....

DALŠÍ FOTO V GALERII ZDE:

http://alpos.blog.cz/galerie/kuba-2018#




 

Další články


Kam dál

Reklama