Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Rotorua 16.11. pátek

17. listopadu 2012 v 5:54 |  NOVÝ ZÉLAND 2012
Pátek 16.11. Odjíždíme do Rotorua, v kempu nás recepční vybavila slevenkami (10 procent) do muzea Te Puia a do oblasti Wai -o-Tapu. V muzeu za ca 43 NZD strávíme skoro 3 hodiny, nejdříve s průvodcem, který nás seznámí s oblastí. Je tu Institut řezbářství - 3letá škola, prý dost drahá, jsu zde tři žáci, kteří právě vyřezávají ornamenty do poloviny kmene, dílo dokončí asi za 3 měsíce a bude ozdobou na jednom ragbyovém hřišti. Na stěně visí seznam těch co již vystudovali. Dále je tu "tkalcovská škola", vyrábí zde Maorské specielní oblečky z trávy a různé tašky, které také slouží k vaření- ano- je to tak. Celá oblast bublá, jak vyvěrají horké sirnaté a také ropné plyny z útrobí sopečně činné země teplota přesahuje 100 stupňů a tak si tu klidně můžete na zemi a nebo v horkém jezírku uvařit, co potřebujete. Kromě různých jezírek, kráterů, bahenních jezírek je tu také "kuchyně", kterou si můžete také spolu s místem v přilehlé restauraci připlatit. Nebo si vyhřát kosti na kamenech, které jsou dost horké. Válí se už několik japonských, nebo snad čínských turistů. Máme štěstí vidíme i stříkající gejzír, nyní asi tak 15 m, ale může až 30 m, záleží na větru a dalších klimatických podmínkách.
Mimochodem jsem si všimli, že tu hodně lidí, hlavně tedy Maorů chodí buď naboso v žabkách a nebo rovnou bosi, a to všude, v sámošce, po ulici. Takové teplo zas není, my máme mikinu a je nám akorát, navíc teď fouká vítr
Vydávámese dál na cestu na jih ostrova, kde leží asi 27 km daleko oblast Wai-o-tapu. Je celá v lese, a je to tu mnohem barevnější, méně turistů a k našemu překvapení nám u kasy dají česky psaného průvodce po oblasti, úžasné...Vůbec - Čechy tu znají, je jich tu zřejmě hodně. Je tu několik různě barevných jezírek, žluté "Petrklíčové" terasy, Ďáblův kráter, malý vodopád a nejznámější a největší tzv. Šampaňské jezírko, které hraje všemi barvami a stoupá z něj vařící pára V dálce je vidět chladící věž druhé největší termální elektrárny na světě Wairakei (200 MW).
Po obědě (instantní polévka) pokračujem dál k jezeru Taupo. 40 km dlouhé a 30 km široké, vypadá spíš jako moře. Hrozně fouká, stavíme se u něj, vlny jsou dost velké jako na rozbouřeném moři. Za jezerem stoupáme dál do hor NP Tongariro, je to úplná pustina a když zjišˇtujeme, že benzín dochází, raději se vracíme zpět do první osady a bereme plnou nádrž.Jedeme ještě dalších zhruba 50 km naprostou pustinou, spíš skoro pouští, v dálce je vidět úpatí hor, které jsou celé zahaléné v mracích. Osada Whakapa village se skládá z informačního střediska, kempu a obrovské budovy s názvem Chateau- tedy zámek -hotel a malého hotelu pro lyžaře "Skotel". Recepce má již zavřeno, ale místa je tu dost, parkujeme nad potokem, kuchyˇnka je plná turistů, dozvídáme se však, že předpověˇd na zítra je hodně špatná a tak byly zrušeny autobusy,které odváží na start a z konce treku. Má celý den pršet, nahoře sněžit afoukat silný vítr, stejná předpověˇd je i na další den- neděli. Uvidíme zítra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama