Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Tongariro 19.11.

19. listopadu 2012 v 8:11 |  NOVÝ ZÉLAND
Pondělí 19.11.Tongariro crossing
V 8 ráno nás vyzvedává u recepce řidič mikrobusu. Nejdříve si nás prohlédne, těm co nemají pohorky doporučí, aby počkali na další odvoz a půjčili si je. Firma nabízí k půjčce i kalhoty a bundy. Po cestě se musíme všichni zapsat, několikrát nás přepočítá a pak následuje přednáška s tím, že si mámepořádně rozmyslet, jestli na to máme a že nahoře možná napadlo půl metru sněhu, a že to není žádná legrace. Pak nás teprve vypustí.Je to tu jako a autobusovém nádraží, jelikož dva dni bylo mizerné počasí, zájemci se nashromáždili a bude to pěkná davovka. Půjdeme z 1100 m do 1886 m a dolů do 700 m. Tongariro má 1967 m. Na parkovišti je již fronta na WC, po 1,5 hodině docházíme k "Soda Springs", kde jsou další záchodky a další fronta. Není tu žádná vegetace, jen poušˇt plná lávového kamení , pomalu stoupáme a občas se vyklube i sluníčko, po chvíli vykoukne z mraků i vrcholek nejmladší Novozélandské sopky Mt. Ngauruhoe (2287 m), přicházíme k jižnímu kráteru, všude je nový sníh a začíná pěkně foukat, ještěže máme i rukavice a čepici, dav se trochu trhá. Konečně je chvíli hezky, po odpočinku vycházáme na "Red Crater", je opravdu červený a pořád se z něj kouří a scházíme , nebo spíš se kloužeme sněhem po svahu k zeleným jezírkům - Emerald Lakes, kousek dál je větší modré jezero- Blue Lake. Následuje vulkanicky živá oblast s neustálými upozorněními, že je to nebezpečné a že se nemáme zastavovat - no to by námasi moc nepomohlo, kdyb to opravdu bouchlo :-). Následuje cedule, že poslední výbuch byl letos v dubnu. (řidič na zpáteční cestě, na můj dotaz jaké to bylo, říká, že to nebylo zas tak fatální). Pak už jen dlouho scházíme kchate Ketehaki a pak ještě 2 hodiny pralesem. Cesta na treku vypadala většinou jako cesta v parku, v mnoha částech byly dokonce dřevěné schody, jen okolo červeného kráteru to zůstalo přírodní, což mnohým turistům činilo značné potíže.K parkovišti pod chatou Ketehake už čeká několik autobusů. Odjíždí ve tři, čtyři a pět hodin. Stíháme naprosto přesně čtvrtou hodinu. S námi jede ještě skupinka ˇCechů. Povídám si s řidičem, o tom jak před 14 dny skončila na úpatí sopky Ruapehu (2797 m) lyžařská sezona, jak vybuchla, když tam právě lyžoval, že byl několikrát v Evropě, také v Praze a Bratislavě a v Tatrách. Také o tom, že Maorové se zas učí ve škole maorsky, dochází k znovu obrození jejich kultury a zvyků. Potvrzuje s úsměvem, že jejich zvykem je také chození bez bot. Včera, kdy nám bylo docela zima, bylo asi 7 stupˇnů, jsme zas potkali před supermarketem dospělé i děti normálně oblečené, ale bosé. V jídelně je rušněji než jindy a tak mizíme do auta a pustíme si nějaký film.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama