Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Ruapehu - Lindale 20.11.

21. listopadu 2012 v 20:10 |  NOVÝ ZÉLAND
´Uterý 20.11. Ruapehu
Ráno jako vymalováno, jen teplota mírně nad nulou. Už z kempu je krásně vidět na nejvyšší horu severního ostrova Mt. Ruapehu (2797 m). Silnice k ní je již otevřená a tak se jedeme podívat na lyžařské středisko Maorů.Sjezdovek je tu údajně 67, sedaček asi 5, jinak vleky. Dole u parkoviště je však terén poset velkými lávovými balvany, není mi moc jasné kudy vede dole sjezdovka, ale od poloviny kopce nahoru budou asi skvělé terény. Silnici dole už lemuje zeleˇn , občas i palmy a jiná exotika. Výhledy jsoupěkné i na Tongariro a Mt. Ngauruhoe. Odjíždíme dál směr Wellington. Okolo poledne zabočíme do obce Raetihi, vypadá to tu jako na divokém západě, nízké budovy v americkém stylu. Stavíme před levným ( na jejich poměry) supermarketem. V autě před ním sedí starší paní a volá na nás: zamykejte si auto, tady se krade. Ani by nás nenapadlo to nedělat. Najíme se v místním rychlém občerstvení, Luboš vaječnou omeletu s masem (10 NZD) a já malý sendvič se šunkou, sýrem a salátem (7 NZD).Pokračujeme dál mezi poli, loukami s ovcemi a usedlostmi. První větší město je Wanganui již téměř na břehu Tasmanova moře. Vypadá podobně jako ostatní, nízké budovy ve stylu amerického divokého západu. Procházíme hlavní třídou, zajímavý je také způsob přecházení křižovatek. Chodci mohou křižovatku přecházet nejen kolmo, jako u nás, ale také napříč - z rohu do rohu je naznačen přechod, v tom okamžiku stojí všechna auta. Na konci třídy je galerie a památník Novozélandským dobrovolníkům, kteří bojovali za první světové války, v korejské válce a ve Vietnamu. Pokračujeme dál na Palmerston North - poměrně hodně zalidněnou oblast.V Otaki odbočujeme ke kempu na Otaki Beach, je hezký, recepční příjemná, ale nemají wi-fi, což Luboš těžce nese a tak hledáme další, je kousek odtud, ale tam se mu zas nezdá vybavení sprch a kuchyně, vypadá poněkud "použitě", další kemp je sice luxusní, ale tam zas nechtějí nás, prý dočasně neberou kampervany, čtvrtý v Lindale má už recepci zavřenou. Hlásíme se o kus dál v "manager´ s house" Otevře bodrý podsaditý asi padesátník, jehož "novozélandštině" není rozumět ani slovo, jediné co rozumím je 36 a dolu doleva. Ptám se jestli je tu wi-fi.V tu ránu spustí znovu a už docela nepříjemně, že to nikdo nechce, a že stím má špatné zkušenosti a je to drahé...a jestli tu teda budemspát nebo ne, a to už docela agresívně. Je už skoro 8 hodin a tak platím a jdem. V kuchyni si povídám s německým párem z Heidelbergu, také byli zaskočeni nepříjemným "managerem". V koupelně není ani přípojka na fén. V 21.45 v padne " manager" do kuchyně, když zrovna píšu na počítač a popíjím čaj a začne zas něco hulákat, říkám, že mu nerozumím ani slovo, z gestikulace je jasné , že si mám jít lehnout a že už je pozdě a v kuchyni se zhasíná v 21.30 a že mě jinak zamkne!Zdá se , že brzy nějakou chytím, tak volám Luboše ze sprch a rychle balíme a v šoku odcházíme k autu. Tento kemp vážně nikomu nedoporučím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama