Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Wellington středa

21. listopadu 2012 v 20:16 |  NOVÝ ZÉLAND
Středa 21.11. Wellington
Ráno odjíždíme z Lindale od hulváta. Zjistili jsme, že v kempu asi vůbec žádní turisté, kromě toho německého páru a nás. Vypadá to a samé zkrachovalé existence, důchodce a asi nezaměstnané, kteří bydlí v přívěsu, nebo dokonce ve vyřazeném autobusu. Jedeme do údolí řeky Hutt, která ústí do zátoky Wellingtonského přístavu. Míjíme obytnou část, průmzslovou zonu a jedeme co nejdál k mysu na jih.Po chvíli cesta končí a dál už jen pěšky, nebo na kole. Míjí nás většinou kolaři, rybáři s harpunami a dalším vybavením. Lidí je tu málo. Skoro po dvou hodinách docházíme konečně na dohled dvou majáků, jeden z nich je památný, byl to první stálý maják na NZ postaven již v polovině 19 století.Vycházíme nahoru do kopce k majáku Pencarrow, který byl funkční ještě dlouho ve 20tém století, než byl postaven nový dole pod námi. Je odtud krásný výhled na moře,Cookův průliv a jezero vzdálené asi 10 minut a další vyhlídku, raději se však vracíme. Odjíždíme do centra a cestou hledáme kemp nebo hotýlek pro baˇtůškáře "backpackers". Zkouším nejřív nějaké obvolat, ale naše navigace nemá všechny ulice a tak jedeme přímo k muzeu. Informace v centru jsou již zavřené, ale na dveřích je nalepená mapka. Nakonec se ubytováváme v starobylém Cambridge hotelu (také backpacker) z roku 1883. Dole se ikonická hospoda a sázkařská hala, ale ani kuchyˇnka pro batůškáře nechybí a taky pračka, sušička a wi-fi. Zítra jdeme do muzea Te Papa a sejdeme se s Anne. V 17 hodin musíme být již před trajektem. Procházíme ještě večerním městem, které opravdu žije, většinou všude mladí lidé, tančírny, diskotéky, hospody, kina...ulice plné...a opět zvláštní architektura.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama