Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

6.12., čtvrtek, Mt. Cook - Geraldina

6. prosince 2012 v 8:40 |  NOVÝ ZÉLAND
Čtvrtek, 6.12., Mt. Cook - Geraldina
Včera večer sice pršelo jen drobně, ale zato foukal hodně silný vítr, houpal autem a chvílemi to vypadalo, že by ho rád porazil. Z hor se ozývaly zvuky podobné padání lavin nebo kamení a nebo také bouřky. Ráno v 6,45 však vykukovalo sluníčko a tu a tam osvětlovalo protější ledovce nad námi. V této oblasti je několik velkých ledovců,na naší straně největší Tasmanův, který má na délku asi 60 km, na šířku asi 2 km a na výšku až 600 m, jeho čelo končí v obrovském jezeře,pohled na údolí, které vyhloubil není však příliš úchvatný, vypadá to tu trochu jako v obrovském lomu s černým kamením a pískem. Vzhledem ke špatné předpovědi počasí - odpoledne mají přijít bouřky a silný d隡t vyrážíme ihned do údolí Hooker Valey k jezeru stejného jména, dál po cestě e údaně ještě horská chata Hooker hut, ale tam už cesta vyznačená není a vede jen náznakově v kamenné lavině. K jezeru a zpět jsou to 3 hodiny, chtěli bychom dál - blíž k ledovci, ale především vzhledem k zhoršujícímu se počasí to nevypadá bezpečně. Mohli bychom dopadnout stejně jako mnozí z těch, co opodál mají pomníček a nebo jsou zapsáni v několika knihách v Horolezeckém centru Sira Edmunda Hillaryho. Když se vrátíme do kempu, vykoukne na chvilku sluníčku, přemýšlíme, že bychom ještě zvládli Mueller Hut - 3 hodiny tam a něco zpět, nakonec se rozhodneme prohlédnout si informační cetrum, které je velmi zaímavě udělané, a zajet jen do údolí Tasmanova ledovce a dobře jsme udělali, zase se úplně zatahuje a prší. Informační centrum je i jakési malé muzeum o počátcích dobývání Mt. Cook a budování zázemí a tehdejších možnostech horolezců. Vypadá to, že horolezení bylo společenskou záležitostí, pánové měli na sobě slušivá saka, v ruce cepín, okolo pasu lano a dáma na kalhotech sukni, přesto i s tímto vybavením na nejvyšší horu NZ vylezla a není to právě jednoduchý výstup. Okolo 15 hodiny odjíždíme z mraků směr Christchurch. Stavíme se u idylického a fotogenického jezera Tekapo. Je tu observatoř s největším teleskopem na NZ a údajně také prý nejvíc bezmračných nocí. Malebný je především pohled na kamenný kostelík na břehu jezera, obklopený vlčinci (Lupus Lupinus) kvetoucími všemi možnými barvami, voda opět krásně modrá a na druhé straně třítisícovky s bílými čepicemi. Nebýt mnoha turistů, tak je to úplná idyla. Prohlédneme si ještě pomník s ovčáckou kolií, který má symbolizovat přátelství člověka a tohoto věrného zvířete pro zdejší život nepostradatelného. A už ujíždíme do Geraldiny, vesničky na okraji hor. Cestou leje střídavě víc nebo míň. Stačíme se ještě "ubytovat" a spustí se bouřka , liják a kroupy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sorbona Morna Rocco Sorbona Morna Rocco | Web | 6. prosince 2012 v 8:56 | Reagovat

:) Tie fotky mi trošikna pripomínajú Island, teda až na tú zeleň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama