Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Středa, 5.12., Mt. Cook

6. prosince 2012 v 8:36 |  NOVÝ ZÉLAND
Středa, 5.12., Moeraki - Mt.Cook (Aoraki)
Ráno sluníčko, jako vymalováno a teplo, někdo sedí venku na lavičce snídá. Kolega z Ameriky, kterého jsme včera potkali u tučˇnáků je velmi komnikativní, je odkudsi od Chicaga a jezdí po Zélandu na kole, ukazuje nám svoji výzbroj, kolo se vším všudy (vařič, stan, spacák, oblečení...) váží prý 45 kg, silnice jsou tu sice pěkné a většinou prázdné, ale stále hodně fouká, takže na kole nic moc. Je tu 14 dní a ujel už 930 km. Jsem ráda, že jsme tu autem. Peter, tak se jmenuje, říká, že je unavený, že v noci vstával, aby se za odlivu podíval na kameny - " Moeraki boulders". V pohodě se nasnídáme, Luboš vyřídí poštu a vyrazíme nejdřív kousek na jih podívat se co dělají lachtani a pak na sever po pláži. Odliv už nastal a než dojdeme ke kamenům je 12 hodin a to je moře nejdál. Už z dálky vidíme, že tam postávají lidé, co přijeli na místo autem, či busem. Kameny jsou poměrně velké, některé mají v průměru tak 1,5 m, jsou kulaté a jakoby slepené z více kusů, což je odlišeno barvou kamene. Neví se, jak vlastně vznikly, ale sestávají z více druhů hornin a také kovů, zajímavé jsou především svým tvarem, jsou téměř dokonale kulaté, jako obrovské dělové koule. Když se vracíme po pláži, jdeme bosi, sluníčko pálí a kdyby nefoukal studený vítr, tak se asi upečeme. Moře je ale studené. U pláže sedíme sami, ve vesnici chcípl jezevec...Údajně v dobách své největší slávy mělo toto dříve velrybářské místo i zavedenou železnici, ale vydrželo to jen 2 roky, půda byla kvůli zemětřesení nestabilní a tak byla zas zrušena, obchod se pak snížil a s ním i počet obyvatel a hlavním rybářským přístavem se pak stalo nedaleké Oamaru.
Teˇd je tu jen taverna, náš holiday park, dva motely a kavárna u kamenů. Vydáváme se dál směrem k Mount Cook, nejvyšší hoře NZ, 3 754 m.n.m. Palubní teploměr ukazuje , že je venku snad 26 stupˇnů, sluníčko pálí, jedeme kolem řeky Waitaki, úrodnou krajinou a v dálce svítí bílé čepičky pohoří národního parku Mount Aspiring a jižních Alp. Stavíme se u několika jezer, vlastně spíš přehrad. Je tu několik vodních elektráren, které zásobují elektřinou celý jižní ostrov. Největší z nich dodává 640 MW, některé byly postaveny již v 50tých letech a později přidány další bloky. Voda je úžasně modrá, protože je z ledovcových řek. Jak se blížíme k Aoraki je vidět , že nad nejvyššími hřebeny vysí zas hrozivé mraky, když dojíždíme do vesnice- centra pojmenovaného podle sira Edmunda Hilaryho, už prší. Všude jsou nové budovy lodží a motelů a hotelů, jen kemp nikde. Je totiž stranou, není tu elektřina. Stojí tu ovšem již několik aut a karavanů a dva zoufalci - nebo odvážlivci si postavili stan. Registrační místo je malý přístřešek s plastovými obálkami na peníze, kde se zapíšeme , vyzvedneme si regitrační papírek a zaplatíme 10 NZD na osobu a obálku s penězi vhodíme do schránky. Kromě parkoviště je tu přístřešek se stoly, dřezy na nádobí a záchody a umyvadla se studenou vodou. Další nejbližší kemping je 8 km nazpátek... K Lubošově velké "radosti" zůstáváme. Naštěstí se nám podaří vymotovat vařič z auta a odnést ho do přístřešku, na větru a dešti bychom dnes neuvařili, v přístřešku sice také drobet profukuje, ale neprší a tak máme alespoˇn polévku a čaj. V boudičce na registraci byla i předpověˇd počasí na zítra- no jak jinak : má být zataženo a odpoledne pršet...o wi-fi si dnes samozřejmě můžeme nechat zdát. I přes mraky je vidět ještě po 21 hodině tak si můžeme číst :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama