Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Pondělí 3.12 - Milford sound

3. prosince 2012 v 18:57 |  NOVÝ ZÉLAND
Pondělí 3.12.
Calou noc pršelo, střídavě víc a míˇn. Ráno se opět mraky válí nízko a z hor není příliš mnoho vidět, ale neprší! :-) K naší velké radosti se pak začíná objevovat i modré kousky oblohy. Vyrážímě směrem k fjordu. Před tunelem za tunelem, nikde nesmíš stát nebo...na tebe spadne lavina. Ano , skutečně tohle nebezpečí tu hrozí stále, buˇd sněhová a nebo ta horší kamenná, jak jsme zjistili po cestě, naštestí to bylo někdy před námi, takže teˇd bagry jen uklízely tu spoušˇt a ještě zřemě dlouho budou. Při průjezdu kaˇnonem řeky se otvírají hezké výhledy na okolní zasněžené hory v kombinaci s úžasně modrou a průzračnou vodou. Stavíme se jen na malém parkovišti, kde pobíhají tři horští papoušci Kea a nechají se od nás krmit chlebem z ruky, konečně je máme zvěčněné. Od parkoviště k terminálu to máme ještě někollik minut. Stojí tu již několik lodí rúzných společností a jedna z nich patří i Jucy. Cesta fjordem Millford sound trvá zhruba 2 hodiny , na palubě je zdarma čaj a káva,ostatní občerstvení za peníze. Bohužel počasí se kazí a proslulý Mitre Peak je zahalen jak jinak v mracích a za chvíli začíná i tradičně pršet, jak by ne, když průměrné roční srážky zde jsou až 7 m a někdy dokonce i 9 m. Z kolmých stěn padají na několika místech vysoké vodopády, jeden z nich je obzvlᚡt vyvedený a u něj všechny lodě zastavují, má to však jeden háček, fotoaparáty a kamery je nutné schovat, pokud nejsou vodotěsné, voda stříká na palubu a všichni utíkají na druhou stranu lodi, aby se schovali. Nad námi občas prolétne v mracích letadlo nebo helikoptéra, ve které letí ti co si zaplatili přelet na fjordem, vidí asi ještě míˇn než my v tom dešti. Když se vrátíme do přístavu, slunce konečně vysvitne a Mitre Peak se ukáže v celé své kráse. Zasněžené vrcholky hor ve spojení s tropickým rostlinstvem jsou skutečně kýčovitým obrázkem tohoto zvlášního kusu světa. Všichni sekáme jednu fotku za druhou. Ještě se dočteme něco z historie místa - tunel a silnice byla vystavena až ve 30 letech minulého tedy 20tého století, jinak byl přístup pouze přes moře. Cestou zpátky stavíme ještě mnohokrát, je konečně hezky a tak zvěčˇnujeme místní přírodní scenérii. Ubytujeme se v Holiday Parku ( Top 10) a jedeme se ještě projít, nakonec se přihlísíme ještě na večerní vyj힡dku do specilení jeskyně se svítívími červy, která je na druhé straně jezera. Odjíždí se v 20,15 a návrat je v 22,30. Glowwormes cave je další NZ zvláštností, tito červy nejsou nikde jinde na světě. Svítí vlastně jejich larvy, které se vyvíjejí po 9 měsíců, aby se pak zakuklily. ˇCím víc svítí tím větší mají hlad, visí na stěnách jeskyně a spouští dolů lepkavá vlákna, na která se přilepí hmyz přilákaný světlem. Hmyz pak sežerou. Pokud je málo potravy a jsou moc blízko sebe, hrozí kanibalismus. Cesta přes jezero je rychlou lodí za 1/2 hodiny - asi 16 km, před jeskyní je zas plno hmyzu, který kouše, v jeskyni naštěstí ne. Celá jeskyně je dlouhá soustava, kudy si prudce razí cestu voda, v nejvyšší části se nachází jezírko, které proplujeme na lodi v úplné tmě a všude kolem nás jako hvězdy svítí červy- tedy larvy. Je velmi vlhká a vlastně ze speleologického hlediska mladá, takže tu zatím nejsou žádné stalagnity ani stalaktity, ty se budou tvořit teprve později, až začne vysychat. S internetem jsou zas problémy, signál je špatný a internet pomalý a padá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama