Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Molveno 2016

22. července 2016 v 23:22 |  DOLOMITY

Sobota 2.7.2016 (cesta do Molvena)

Přejíždíme z Alleghe do Molvena- dle GPS asi 130 km, ale časově skoro 3 hodiny. Celou cestu se kroutíme v serpentinách- tornanti- jak říkají Italové. Stavíme se v supermarketu nakoupit a na pizzu.
U jezera jsme něco po 14 hod. Tedy vysoko nad jezerem. Molveno je dost velké městečko a hlavně zřejmě hodně oblíbené. Všude hodně lidí a to ještě není sezona. Na pláži je také dost lidí , ale nekoupe se nikdo, i když voda není tak strašně studená, ale teplá taky není. Kolem jezera vede cesta pro pěší nebo cyklisty, je však asi na 3,5 hodiny a tolik času nemáme, jdeme jen kousek k tzv.Římskému mostu, který však byl postaven někdy okolo roku 1200. Voda v jezeře je krásně zelená, růzračná a opravdu čistá.
Ve starém centru je menší samoobsluha, ale je stále otevřená až do 19,30. Nacházíme i cukrárnu se zmrzlinou označenou Artigianale- a ta je dobrá, stejně jako v Toskánsku- neošizená. Ubytování je pěkné, ale nějaké drobnosti chybí, jako třebas sirky na plynový vařič , normální hrnky na čaj apod. Výhled na jezero je ovšem pěkný.
Internet po chvíli také padá, stjně jako poslední dva dny v Alleghe, kde už nefungoval vůbec.


JEZERO MOLVENO



Neděle 3.7. (Okruh přes Vale del Orca)

Internet už nefunguje vůbec. Ráno se poflakujeme, nikam nespěcháme. Okolo 10hod jdmeme na lanovku na Pradel (psáno s A uprostřed) 1350 m., opět krásný výhled na jezero Molveno , ale masovka- všude hromada lidí. Vydáváme se pěšky po sjezdovce k chatě Montanara (asi 30 min.)1541 m.Poté po 340B na rifugio Groz dell Altissimo (1441 m.) Cesta je místy přímo vytesaná ve stěně, ale pěkná. Na chatě i venku je plno lidí- zřejmě nejoblíbenější trasa. Dáme svačinku a pití a vyrazíme údolím dál do protěšíhosvahu k rifugiu Selvata, kdybychom pokračovali dál šla by cesta až na Brentu- ale to bychom museli někde přespat. Místy je tu natažené lano a cesta úzká.Vracíme se do Molvena po 332 k rifugio Malga di Andalo. Tady je část cesty ferrata se vším všudy- pod námi jen propast min. 100-200 m. Závěr cesty je kráný a široký, od malga Andalo volíme sentiero Alfredo Donini (mimochodem tak se jmenuje i náš ubytovatel) a scházíme prudce k chate Ciclamino, kde už je zase plno národa- sem se dá dojet i s kočárkem.Také k autobusové zastávce je to odtud jen kousek. Přicházíme přímo do naší uliceVia Dolomiti - je 17 hodin.
(33.800 kroků) asi 26 km. Jdeme ještě nakoupit do centra a dáme zmrzlinu po cestě. Večer pod Lubošem praskne lehátko (tedy jeho plastové části- asi bylo už staré..)


POHLED Z LANOVKY


CESTOU K ALTISSIMU

K SELVATĚ SE MRAČÍ OBLOHA

FERRATA ALFREDA DONINIHO




Trasa: kabinkou na Pradel- pěšky na Montanaru- po 340 B rifugio Groz dell Altissimo (1441 m.)- rif. Selvata- po 332 Malga di Andalo-ceSta Alfredo Donini- rif. Ciclamino - Molveno.

Pondělí 4.7.(kolem jezera Molveno)

Počasí se "vylepšilo" prší nebo mrholí a nad jezerem se válí mraky. Dole je vidět nějaký trh. Jdeme tedy na trh, cestou potkáváme samé Italy nad 70 let. Vypadá to, že si tu dala tato generace nějaké dostaveníčko. Je to docela depresivní- všude plno lidí a nikdo pod 65 nebo spíš pod 70 a je jich plné město. Zajdeme tedy do COOPu nakoupit a tam je to stejné. Máme z toho depku- takhle to zřejmě bude vypadat brzy všude a my budeme jedni z nich.... Dnes tedy jen obejdeme jezero, podle itineráře to má být na 3,5 hodiny. Původně jsme chtěli přidat koupání, ale v takové zimě ani náhodou. Procházka kolem jezera s nějakou zastávkou trvá skutečně 3 hodiny. Jezero Molveno je údajně 2 největší Trentinské jezero. Vzniklo sesunem části jedné z hor, která zahradila údolí a postupným rozpuštěním zbytku ledovců a napouštěním různými říčkami a potoky. Cesta se táhne sice okolo jezera , ale někdy spíše nad ním ve svahu. Je však dostatečně široká a občas orojede i nějaký cyklista. Zdá se , že po takové procházce jsme unavení víc než po šplhání do hor.
(23500 kroků ospovídá asi 16 km)


POHLED Z OKNA

NÁMĚSTÍ V MOLVENU


JEZERO Z DRUHÉ STRANY

Úterý 5.7.(výlet na Gardu)


Předpověď na dnešek je jasná - déšť a bouřky. Už ráno zas nad kopci straší mraky a tak odjíždíme raději na jezero Garda. Odtud je to asi hodinu. Po cestě se stavíme zhruba v polovině kousek za městečkem Sarche , u jezera Toblino se stejnojmenným hradem. Celá oblast je přírodní rezervací s mnoha druhy ptáků a stromů. Najdeme tu kromě platanů i obrovské cypřiše. Hrad je soukromý a obývaný- jen v "podhradí" je restaurace přístupná turistům. Ještě před příjezdem do Sarche přejíždíme po mostě přes hluboký a působivý kaňon řeky stejného jména.


TOBLINO S HRADEM



Riva del Garda je plná turistů jako vždy. Zpočátku ani moc nefouká vítr, který se zvedá spíše až okolo 14 hodiny a to už kradosti mnoha surfařů fouká pořádně. Jezero křižuje nespočet surfařů a plachetnic. Umí to všichni a jezdí hodně rychle. Abychom vyvinuli také nějaký pohyb, vydáváme se na procházku kolem severního pobřeží, které je pěkně dlouhé. Ani jsme nedošli na konec a vracíme se už na parkoviště., abychomv 18hod odjeli. Před námi je úplně černo a na obloze občas bleskne,za chvíli se ukáže dešťová opona a začíná lít. V horách bouří , ale v Molvenu už je po bouři, ta přichází znovu večer. Ještě , že jsme odjeli.



GARDA

Středa 6.7. (Paganella)


Trasa :
Busem do Andala-kabinou na Doss Pelá- sedačkou na Paganellu- dále pěšky Passo San Antonio-Passo San Giacomo- passo San Giovanni-a po 612 zpět do Molvena.

Busem jsme vyjeli v 9,45 tj. V Andalu v 9,55- pak pěšky k lanovce a tam...šílená fronta na lístky!! Jen dvě pokladny byly otevřené a každý se 10x ptal jak a co, když bylo jasné, že si nakonec koupí všichni lístek až na Paganellu (2.118m ). čekali jsme tedy dobrých 30-40 minut. Dalších 20 minut jsme jeli nahoru. Nádherný rozhled- tedy ta panoramata!!- Pod námi Trento vedle nás pohled na pohoří Brenty s ledovcem- park Adamello a před námi pohled na lago di Garda.Vypadá to spíš jako norský záliv v moři. Bohužel na fotografování to není ideální, vše je trochu v oparu. Cesta je nádherná - mezi klečí po zelených loukách, nádherné rozhledy....Někdy okolo 15 hodiny přicházíme k průsmyku Giovanni a odtud už vede cesta dolů (klesání 700 m) k našemu jezeru. K hotelu u jezera dorazíme dle předpokladu v 17 hodin. Posedíme na terase , dáme pití a díváme se chvíli na nad námi koružící paraglidisty, kteří vždy neomylně přistanou přesně uprostřed louky. Nikdo se nekoupe, i když je docela dost teplo. Kdybychom nemuseli do kopce a pak zas z kopce, šli bychom se vykoupat, ale museli bychom nejdřív pro plavky, tak to už dnes nedáme.
(32.000 kroků)


PAGANELLA



NA OBZORU VZADU JEZERO GARDA A PŘED NÍM TOBLINO (Z PAGANELLY)


PROSTĚ NÁDHERA


A NA ZÁVĚR PITÍ A HAVAJ U MOLVENA

Čtvrtek 7.7. (rifugio Pedrotti)


Ráno ještě nebylo úplně rozhodnuto, ale směr byl jasný: pěšky údolím k chatě Groz dell Altissimo, kde jsme byli v neděli a pak se uvidí-buď na rifugio Pedrotti a nebo do Bocca di Tucket. V osm hodin byly zase na obloze mraky. Naštěstí okolo 9 hod se celkem vyjasnilo a tak jsme vyrazili údolím k chatě Ciclamino. Až k ní jsme předcházeli opět mnohé z přemnoha důchodců z hotelů v Molvenu. Dál už jsme šli sami. Cesta je sice široká, pěkně upravené a průjezdná pro místní auta (celkem dvě), ale přesto jde pěkně do kopce. Na několika - asi 3 km musí překonat převýšení ca. 450 m. Hned na začátku cesty nás zaujala cedule upozorňující, že se nacházíme v oblasti, kde se vyskytují medvědi s návodem co dělat, když ho uvidíme daleko nebo blízko a co raději nedělat vůbec. Na konci s číslem telefonu v případě nouze. Nevím , zda by nám pomohl, neboť většinu cesty nebyl signál.


MEDVĚDÍ STEZKA

Cedulka dole ukazuje 4,5 hodiny na chatu Pedrotti a je 9 hodin. Odbočka na chatu Selvata není označená a tak jdeme až na konec údolí. Tady se jasně rozhoduje- Pedrotti 3 hod 10 a Bocca di Tuckett něco přes 4 hodiny. Vystupujeme na chatu Selvata a pokračujeme dál. Zákon schválnosti funguje- slunce při cestě nahoru hřeje naplno, až dorazíme nahoru určitě se zatáhne.

CESTA ÚDOLÍM


Lubošovi se evidentně nejde dobře, odpočíváme a na chatu Pedrotti docházéme v 13,30- někteří z posledních sil...Všude na vrcholcích už jsou mraky, které se pomaluroztahují i k chatě a dál do údolí. Dáme si každý zeleninovou polévku- mimochodem opravdu moc dobrou, jeden džus a dvě coca-coly a platíme 25 EUR- trochu velký horský příplatek. V chatě je útulno,topí v amerických kamnech (nám je ale stále ještě dost horko) a před nimi nazemi pospává velký a přátelský pejsek. Když vyjdeme ven není už vidět nic. Hledáme alternativní cestu zpět sentiero č. 326, ale marně a tak se raději vracíme stjenou cestou zpět. Chvilku po nás k chatě dorazila velká skupina mláděže od ca.8 let do 15 let s vedoucím- To bychom si na triko nevzali- cesta zas úplně bezpečná není, co kdyby...Dolů to jde rychleji, z chaty odcházíme něcopo 14 hodině, cestou se stavíme, abychom snědli tuňáka s houskou (asi 20 min) a do Molvena přicházíme v 18,30.


UŽ VIDÍME CHATU PEDROTTI


KONEČNĚ U CÍLE A UŽ SE ZATAHUJE Zamračený



JDEME DOLŮ





Trasa : Molveno (9,00)- Chata Ciclamino-(sentiero 319 a 322) chata Groz dell Altissimo 10,20 (sentiero 340) . chata Selvata-11.00- (sentiero 319) chata Pedrotti 13,30 (2591 m.n.m)- a zpět- chata Selvata- zkratkou sentiero č. 319 na cestu do Molvena - celkem 9,5 hod (i s přestávkami)

(45.900 kroků - ca. 31 km) Luboš má ale ze záhadných důvodů 50.000 kroků a 41 km..



Pátek 8.7. (k jezeru Nembia)



Dnešní den byl víceméně odpočinkový. Generál v italské televizní předpovědi slíbil více méně proměnlivé počasí. Ráno nákup a po svačince po 10 hodině odchod podél jezera Molveno k jezeru Nembia . Zastávka u opevnění na poloostrově Doss del Corno. Opevnění - italsky fortini di Napoleone, postavené v Napoleonskýchválkách, bylo obnoveno znovu před první světovou válkou. Mělitu tehdy pěkný výhled. Věšlo se sem přes stovka vojáků a asi 7 děl (200mm ráže) Faktem je , že nakonec nebylo použito.K jezeru Nembia dorazíme okolo 13 hod. Nikdod se nekoupe, přestože je dost teplo a voda průzračná, není aní moc hluboké. Zato je však neskutečně studené. Maximum je pět temp a pak začínám omrzat. Později zjišťujeme, že je neustále naplňováno zdola jakýmsi tunelem ledovou vodou. Na oběd se stavíme v místní reaturaci s výhledem na jezero. Jídlo mají dobré. Luboš si vychutná velký hovězí steak s opečenými brabmory a já nějakou rybu z jezera. Obojí výborné, jen zvuky od vedlejšího stolu nás rochu ruší. Mají tu velkého chlupatého psa zvaného Leo, který vypadá, že horkem každou chvíli zkolabuje a s vyplazeným jazykem stále chrčí a občas vydává dávivé zvuky. Poobědě ležíme na trávě u jezera a někteří spí. Tak prý má vypadat správná dovolená :-). Do Molvena dorazíme něco po 17 hodině, tady se také nikdo nekoupe- jakovždy- ale voda je o poznání teplejší, i když celé jezero bych nepřeplavala, to bych zřejmě taky zmrzla. Tak si konečně zaplavu a pánovi, který stál dosud v plavkáchjen s kotníky ponořenými do vodynezbývá nakonec nic jiného než jít taky plavat, aby nevypadal jako srab. Bylo to akorát, začíná krápat a od hor se sunou dešťové mraky. Ještě dáme "gelato artigianale" v místním baru. Citrónová, jogurtová s lesním ovocem, čokoládová a mátovočokoládová nemají chybu. Venku bouří a my zítra balíme jedeme domů. Tak Ciao Dolomiti!



NAPOLEONSKÉ OPEVNĚNÍ


JEZERO NEMBIA

Trasa: Molveno- Ponte Romano - Fortini di Napoleone-Lago Nembia a zpět- celkem 17 km

(28.000 kroků + plavání)

Další fota z Molvena a okolí v galerii
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simča Simča | Web | 23. července 2016 v 11:37 | Reagovat

Wow, parádní dokumentace, skvělý fotky!!!!

2 Marek Marek | E-mail | Web | 22. srpna 2016 v 6:30 | Reagovat

Zdravím,
děkuji za tento článek. Máte opravdu super blog, tyto články jsou úžasné, protože se jedná o vlastní cestopisy, ne obecné informace, jakých je jinak všude plno :-). Mohu se zeptat, zda by u Vás bylo možné i publikovat cestopisy z jiných zemí, například Chorvatska?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama