Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

SRÍ LANKA - část 1 - západ a jih

22. prosince 2016 v 11:55 |  SRÍ LANKA A MALEDIVY

SRÍ LANKA , Colombo, Galle, Mirissa


STŘEDA, 23.11.2016-13.30

Sedíme na letišti v Praze na terminálu 1 a čekáme na odlet airbusu 380 do Dubaie. Paní v informacích nám suveréně tvrdila, že salonek Erste Premier tu není a že máme smůlu. Samozřejmě , že tu salonek je. Moc toho tu není, ale čaj, polévka případně chlebíček . Vedle u stolu sedí nějací Arabáši. Je tu horko, ale oni mají na hlavě pletené čepice a vůbec vypadají dost primitivně. Doufám, že je dobře prověří, abychom v klidu doletěli tam, kam máme. Do Dubaie to odlétá v 15,30 a poletíme 6 hodin, po dalších 2 hodinách přestoupíme na menší letadlo a budeme ještě 4 hodiny pokračovat do Colomba hlavního města Srí Lanky.
Nástup do 380tky proběhl celkem rychle, protože se nastupuje několika rukávy. Dnes už nechápu, jak jsem mohla letět 18 hodin v kuse na Nový Zéland a přežít to. Teď po 3 hodinách mám dost, bolí mě noha a nevím kam s ní a to je tu celkem ještě dost místa, navazující Boing 777-330 je také pěkně velký, ale místa je tu přece jen méně, takže dost trpím. Čas se nám posunul nejříve o 3 hodiny a pak ještě o 1,5. Snídani servírují už ve 4 ráno- tedy v v 1 v noci našeho času.

ČTVRTEK, 24.11.

V Colombu je 28 st.C a my vystupujeme nevyspalí do vlhké "prádelny". Po vyplnění přihlašovacího lístku nás propustí a už na nás čeká usměvavý řidič minibusu pro 9 lidí.Jmenuje se Kemal. Mají tu naštěstí novou dálnici, kterou vybudovali Číňané před 3mi roky. Jezdí vlevo a velmi umírněně, nejsou totiž zvyklí - prostě Asie, dokáží se ve městě proplétat po ulici všelijak a rychlá dálnice to je něco nového, musí se to nejdřív naučit a tak jí lemují nápisy jako: zastavování a otáčení zakázáno. Max. rychlost 100 km/hod. Tady Tuk-tuky nejezdí, ale Gallé -město na jihu je jich plné- je to taková zakapotovaná tříkolka, něco jako lepší Velorex, a slouží hlavně jako taxi. Stavíme u pevnosti a jdeme pěšky podél pobřeží a opevňovacího valu, který město před pár lety uchránil před ničivou sílou tsunami, nikoliv však před její vodou, která pak za valem zůstala hodně dlouho a domy tak hodně poškodila. Je tu pár staveb, které tu zůstaly ještě z dob kolonie po Portugalcích, Holanďanech a Angličanech- jako maják, věže s hodinami a zmiňované opevnění. Všude je pěkně zeleno a ještě dost louží od posledního deště. Kombinace horka a nevyspání mě dost vysílila, už se těším na oběd nebo hotel. Stavíme se v restauraci, jídlo je pálivé (oblíbené chilli), ale jinak dobré, limetkový džus je super, takže dáme každý 2x. Po nástupu do minibusu už nevím co se dělo a kudy jsme jeli, upadám do tvrdých mdlob a probouzím se když vjíždíme na dvůr hotelu Silan Mo, asi hodinu cesty od Gallé v obci Mirissa.
Máme pokoj č. 113, ale je překvapivě až v asi 6 patře bez výtahu a nad námi už jen bazén. Z terasy je krásný výhled na moře, které však zrovna klidné není. Teplo je, voda má také nějakých 27, ale vlny jsou velké - raději se po chvíli přesunu do bazénu. Srí lanka je stále socialistická země, ale naštěstí si dost potravin vypěstují a jistým způsobem se tu asi i podnikat dá. Údajně 20% lidí je dost bohatých no a ten zbytek je zvyklý na své malé platy. Žijí tu stále stejně v klídku, nikam se nehoní, hodina sem nebo tam, prostě Indové.
Ještěže už ukončili ty boje mezi sebou tedy Sighálci (lvi) a Tamiskými tygry, kteří chtěli svoji autonomii, byli však v roce 2009 poraženi. Připadají mi všichni stejně tmaví, ale oni se mezi sebou poznají Sighálci jsou prý údajně světlejší. Večeře byla opět ve znamení chilli, polévka pálila tak, že i Lubošovi vyhrkly slzy. Objednala jsem si pivo, ale zázvorové, což byla vlastně limonáda. Zítra jedou někteří na moře hledat velryby, to vynecháme, viděli jsme jejich hřbet už loni v Namibii. Budeme odpočívat a koupat v moři.


PORTUGALSKÁ ARCHITEKTURA V GALLÉ


U MAJÁKU V GALLÉ


TYPICKÝ DOMEK V GALLÉ SE SPLETÍ ELEKTRICKÉHO VEDENÍ

VYBERTE SI TUK -TUK....krásně malovaný


ZÁPAD SLUNCE U MIRISSY


PÁTEK 25.11.

V noci jsme se vzbudili v půl třetí, tedy ve 22 hod. předchozího dne českého času. V místnosti bylo příšerné horko a venku lomozil jakýsi kompresor nejspíš od něčí klimatizace. Vyzkoušeli jsem opět zapnout klimatizaci a větrák, ale nebylo to ono. Ráno jsme si pak přispali do 9 a dostali jsme se do stavu, kdy už je člověk pak schopen spát vlastně stále. K snídani byly jakési omelety s vajíčkem, několik druhů marmelád, bílý chléb, různé ovoce, káva a čaj. Čaj je tu hodně, hodně silný, už chutná skoro jako hořká káva. V zátoce na pláži před hotelem jsou zase nepříjemné vlny a tak vyrazíme dál pěšky po pláži směrem vlevo do další zátoky, kde je moře mnohem klidnější a dá se tu krásně plavat. Ke konci najdeme místo pod palmami s lehátky a restaurací, stolky mezi stromy a nádhernými velkými dřevěnými šachy. Majitel nám jde vstříc s tím, že tu můžeme ležet kde chceme zdarma, ale měli bychom si u něj něco dát. To rádi uděláme. V moři můžu být donekonečna, zima mi tam není, protože voda je tak teplá, jak jsem nikdy ještě nezažila- myslím , že má něco ke 30 stupňům, no a venku je asi 34. Obsluhuje nás asi Tamilský tygr, protože když požádám o pivo vnucuje Tygra, ačkoliv má i Lva, je hodně tmavý a vypadá dost divoce, ale sympaťák. Požádáme ho, zda by jídlo mohlo být méně kořeněné, přikývne s pochopením, ale celkem zbytečně, protože po chvíli zjišťujeme, že ho odněkud dováží, takže pálí jako vždy. Lubošovi se nějak nelíbí, že tu vyhrává hudba, která mi ani tak moc nevadí, ale jeho hodně znervozňuje a tak po jídle musíme jít dál. Na nedalekém poloostrově je vídět nějaká stůpa a tak po pobřeží dojdeme až k ní. Vedle je jakýsi domeček, něco jako malý chrám, či motlitebna, ale je zavřeno. Všude se na nás dívají budhové v různých velikostech. Dole je pak mateřská a základní škola. Cestou nás pozoruje a kyne nám místní mnich v oranžovém hábitu. Ještě kousek před vstupní bránou je garáž- zřejmě místní autodílna, kde mě zaujmou dva mladíci a auto s rozdělaným ohněm na kapotě. Asi ho používají místo ledlampy k opálení laku, který něčím v tom místě usilovně dřou. Přijde mi to jako krajně nebezpečná metoda, ale oni se v pohodě smějou. Na ulici si musíme dát pozor, jednak se jezdí vlevo, není moc široká a je tu dost rušno. Ještě nás zarazila jedna zkušenost. Jak v poledne tak večer, se číšník s účtem vždy obrací na mě a přestože platil manžel, počká s vrácením peněz až na mě a mě podá zbytek, stejně jako večer dá účet podepsat mě. Zřejmě tady ženy drží kasu. Před večeří se ještě vykoupeme v bazénu na střeše, jedna paní z hotelu tam prý viděla hejno opiček. My viděli v hotelu jen velké šneky a žábu.


NA PLÁŽI U MIRISSY


TAKOVÉTO ÚZKÉ LOĎKY POUŽÍVAJÍ MÍSTNÍ RYBÁŘI KE SVÉ OBŽIVĚ- jsou hodně úzké, takže se v nich dá poze stát a to ještě jen bokem, díky stabilizačnímu plováku po straně jsou však stabilní, - musí- oni totiž většinou neumí vůbec plavat!


CESTOU PO POBŘEŽÍ


MÍSTNÍ STÚPA

SOBOTA 26.11.

Dnes začínáme budhou a templem ve Welligamě- na jihu u pobřeží., kam smíme jen bosky nebo v ponožkách, necháme si za 100 Rupií požehnat od místního duchovního, který nám na čelo udělá červený puntík a okolo zápěstí pravé ruky ováže červenou a bílou šnůrku. Mísí se tu v pohodě Hindu i Budhisté. Pak pokračujeme dál k výběžku se skalním gejzírem Hoo-maniya a nakonec po obědě odjíždíme do národního parku Yala. Se safari v Namibii se to ovšem srovnat nedá, Pouze naše kostra je vyklepaná stejně, ale za celé odpoledne jsme viděli jen jednoho slona, několik pávů, zajíců a prasátek, buvolů, srnek, supy, snad orly a také dva krokodýly, kteří se však vůbec nehýbali, tak je otázkou, zda byli vůbec živí. Téměř ve tmě kousek od brány parku kousek před námi vylezl leopard- i když myslím, že to byl podle velikosti a chování spíš gepard. Zato hotel v naší další štaci je pěkně vybavený- pokoj velký a ještě větší bazén, který po úmorném odpoledni přišel vhod. Zítra vstáváme už ve čtvrt na šest- jedeme na nějakou bohoslužbu. Jen nabíječku jsem zapomněla v zásuvce v minulého hotelu...


WELLIGAMA



S HINDUISTICKÝM POŽEHNÁNÍM nám to určtitě dál půjde líp, jen smýt se to nějak nedaří...


WELLIGAMA A BETONOVÝ BUDHA - nikdy se nesmíte fotit s budhou za zády! Nevím proč , ale asi to přináší smůlu a taky to není vůči němu zřejmě slušné.


SKALNÍ GEJZÍR HOO-MANIYA někdy tryská do výše přes 20m

MUZEUM- je tu malé muzeum např. s velrybími žebry


NA SAFARI V YALE S KROKODÝLEM


NP YALA SAFARI




MÁTE RESPEKT?


LUXUSNÍ HOTELOVÝ POKOJ hotelu Peacock Reach v Tisse


A PĚKNÝ BAZÉN S PŘÍJEMNĚ TEPLOU VODOU


NEDĚLE, 27.11.

Dnešní den začíná již v 5,15, kdy vstáváme a v 5,45 odjíždíme do Kataragamy, místa kde se setkávají věřící všech náboženství. Je to jak hinduistický, tak budhistický či muslimský cíl všech věřících. Podle nápisů zde , tak hlavní motlitby ve všední den jsou ve 4,30, pak v 10,30 atd. V neděli pak déle. Kousek za vchodem se opět musíme zout, je tu však i úschovna bot za 20 rupií a dál jdem již bosí nebo v ponožkách. Jdeme okolo stánků s ovocem, které hinduisté pak rozdávají okolním věřícím a také nám. Okolo je také hromada opiček, které koukají, kde by co sebraly. Nejdříve jsou hinduistická motlitební místa a chrámy, pak procházíme dál po 800 m dlouhé pískové aleji, lemované krámky s květinami. Květy pak věřící dávají kromě peněžitých darů budhovi, kterých je kolem stůpy několik. Prochází tu také průvod věřících, kteří postupně roztahují mnoha metrovou vlajku a obtáčejí s ní celou stúpu, která může mít v průměru dobrých 30 m. Stůpa je bílá a obrovská. Je to památné místo věnované králi Dutthagamovi, který v době kdy vládl tj. 2 stol. p.ř.n.l., dokázal sjednotit veškeré obyvatelsvo ostrova, kterému pak dlouhá léta vládl. všude chodí velká procesí rodin a škol a dalších výprav. Školní výpravy mají většinou jednotné světležluté šaty.
Po cestě autem posloucháme průvodkyni Růženku jak funguje rodina, seznamování a svatba, což je velmi poučné vyprávění. Samozřejmě, že se berou jen mezi stejnými kastami. Nevěsta je ca 20 let stará- starší už je přestárlá. Když se dítě narodí, tak 6 týdnů nedostane žádné jméno, pak jde rodina za astrologem, který dítěti dle hodiny a dne narození sestaví horoskop a určí 5 písmen, na která smí jeho jméno začínat. Jména má pak celkem 3 plus příjmení. První jméno po dědovi/muž či babi/žena, druhé po otci/matce a třetí své vlastní. Ve 3 letech ho čeká povinná mateřská škola Montesori, kde se učí již první anglická slova a později i číst a psát, když jde do první třídy základní devítileté školy, musí to již umět. Může pak studovat dále, systém je podobný jako u nás. Děvče musí být do vdavek panna, což se i striktně po svatební noci kontroluje- tedy prostěradlo kontroluje tchýně. Když je zralé na vdávání a ženění navštíví obě rodiny opět astrologa, který jim sestaví společný horoskop a určí zda se k sobě hodí, pokud ano pak pokračují v dohodách dále. Záleží však na dívce, která má poslední slovo, pokud se jí ženich nezdá, rodina ji nikam netlačí a odmítnou ho. Pokud se s ním však sejde víc než 3x- samozřejmě doma a za dohledu příbuzných, pak se má již za to, že se rozhodla a ženich se neodmítá. Den a hodinu svatby určuje opět astrolog. Malá svatba čítá tak 200 lidí, velká 350 a má dvě části. Ranní či dopolední sňatek v režii nevěstiny rodiny, ten končí páru odjezdem do hotelu. Druhá část je v režii ženichovy rodiny, tam se schází spíše mužská část. Takhle to vypadá, že jsou všichni velmi vzdělaní, ale téměř všichni mají zásadní problém s počty, sčítání při placení jim dělá neskutečné problémy.
Po dalších asi 2.5 hodinách jízdy se stavíme u druhého největšího vodopádu na Srí lance- asi 200 m- Diyaluma, odkud pokračujeme do Haputale v nadmořské výšce 1400-1500 m, kde jsou již čajovníkové plantáže. Pracují na nich tamilské sběračky, za 2.5 dolaru denně, kdy musí nasbírat ca. 18 kg čaje za den, což je velmi těžká práce, kterou by sighálci nikdy nedělali.
Po prohlídce čajových plantáží zamíříme na tržnici. je tu nepřeberné množství různé většinou neznámé zeleniny a ovoce a také betelové listy na žvýkání. Balí se do nich tabák, vápník a jakési malé plody. Po rozžvýkání pak dotyčný plive červené sliny a má většinou zničenou sklovinu zubů. Dále je tu exotické jackfruit- velké plody s něčím jako bodlinky, které se vaří jako brambory, nebo se z nich dělá guláš.
Spíme v Haputale v hotelu s příznačným názvem Olympus Plaza - tedy z Olympu shlížíme s hor dolů do údolí.


KATARAGAMA


HINDUISTÉ


STÚPA BUDHISTŮ



OPIČKY JSOU VŠUDE


VODOPÁD DIYALUMA- bohužel vody jemomentálně málo


TRŽNICE V HAPUTALE JE DOBŘE ZÁSOBENÁ


JACKFRUIT- CHLEBOVNÍK


BETELOVÉ LISTY S TABÁKEM


ČAJOVÉ KVĚTY


ZÁPAD SLUNCE NAD HAPUTALE- pohled z Olympu- tedy hotelu Olympus Plaza



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama