Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Hallein, Werfen, Hallstatt (A)

8. července 2017 v 0:18 |  BERCHTESGADEN, HALLEIN A DOLOMITY 2017

Neděle 25.6.2017/Hallein, Werfen a Hallstatt.


Mohli bychom s radostí říct: konečně prší, ale upřímně : nesmí to zas být celý den a moc:-). Je teplo a začíná pršet, pořád přidává, takže, když si chceme prohlédnout Hallein začíná lít jako z konve. Využijeme tedy den plánovanou aktivitou v podzemí. Navštívíme solný důl kousek od Halleinu v Dürrnbergu. NejdříV si vystojíme pěknou frontu, aby nás nakonec předběhl jakýsi drzý stařík a pak vyfasujeme všichni slušivé oblečky, abychom si nepoškodili svoje vlastní. Ve skupine je nás okolo 30 a za chvíli odjíždíme hornickým vláčkem obkročmo jeden za druhým. Je třeba dávat pozor na hlavu a vyčnívající končetiny, protože štola je dost nízká a jedeme těsně u zdi. Po chvíli vystupujeme a pokračujeme pěšky do hlubin země. Kromě průvodce nás provází film seznamující zábavnou formou s historií dolu. Především v době jeho největší slávy v 16 století. Koncem 16 století díky zisku z těžby soli nechal arcibiskup Wolf Dietrich z Reitenova nově postavit hlavní budovy v Salzburgu včetně zámku Mirabell, který nechal postavit pro svoji milenku Salome, se kterou měl 15 dětí. Po "solné válce" mezi Němci a Rakušany, kterou arcibiskup prohrál, zemřel ve vězení. Cesta je zpestřena dvěma dřevěnými a poměrně dlouhými a strmými skluzavkami, když se řítíme po zadku dolů, mámepocit, žesi dole musíme nutně natlouct, ale naštěstí to dole zastaví docela dobře. Na závěr vyfasujeme miniaturní slánku a průvodce nás drze požádá o zpropitné pro sebe. Ne všichni však jeho přání vyslyšeli. Ještě se podíváme do přilehlé "Keltské vesničky"a jedeme něco sníst. Název města Hallein je odvozen od keltského slova hal, což je výraz pro sůl. Ta se zde skutečně těžila víc jak dva tisíce let. Pravděpodobně lidé už v pravěku využívali slané prameny, v 6. století př. n. l. pak Keltové začali sůl dobývat i z podzemních štol. V okolí se dodnes dochovalo několik hrobů významných Keltů, které svědčí o tom, že už tehdy platilo "sůl nad zlato" a tato bílá krystalická látka regionu skutečně přinášela bohatství.Po dobytí oblasti Římany roku 17 n. l. se těžba soli přerušila a obnovili ji až ve středověku salzburští arcibiskupové. Význam soli jako obchodní komodity opět rostl a v 16. století se těžba soli zde a v okolních obcích jako v nedalekém Dürrnbergu stala hlavním zdrojem salzburského bohatství.Proces výroby soli byl poměrně pracný a surová sůl se musela poměrně obtížně čistit. Nejdříve tak, že se vyluhovala vodou, výsledná solanka se pak dopravovala potrubím přímo do Halleinu a ve zdejším solivaru se odpařováním získávala sůl. Zpracovaná sůl se pak po řece Salzach dopravovala do Salzburgu a odtud po celé Evropě.Dnes už se ale sůl v Halleinu netěží. Definitivní konec přišel v roce 1989. I přesto je sůl pořád důležitým zdrojem příjmů a to zejména díky turistům.


NÁMĚSTÍ V HALLEINU

POVINNÝ OBLEČEK PERMONÍKA OCHRÁNÍ VÁŠE OBLEČENÍ NA SKLUZAVCE


POŘÁDNÝ SOLNÝ KRYSTAL, KE KTERÉMU JSME DOPLULI NALOĎCE



Po obědě se vydáme do Werfenu, kde je největší ledová jeskyně na světě. Už jsmeji jednoupřed ca.20 lety s Luckou navštívily a je skutečně monumentální. Eisriesenwelt je název tohoto přírodního unikátu, nacházejícího se v rakouském pohoří Tennengebirge, lze to do češtiny přeložit jako Svět ledových obrů, ale také krátkým a úderným Kra. Občas ale bývá nazýván také Posseltovou jeskyní. Jedná se o pozoruhodnou zpřístupněnou jeskyni, která se nachází "v útrobách" dvoutisícové hory Hochkogel, přibližně 50 kilometrů jižně od Salcburku. Se svými 42 délkovými kilometry je vůbec nejdelší ledovou jeskyní na světě. A na tomto konstatování nic nemění ani to, že jen v Rakousku najdeme asi šest jeskyní o něco delších , ale ty už ale nejsou ledové. Vstup do jeskyně leží v nadmořské výšce 1.640 metrů, nejvyšší bod zpístupněné části v 1.775 metrech (i když některé prameny uvádí, že tzv. Nový Svět leží ještě o 20 m výše) a během prohlídky musíte - v různých chodbách, labyrintech a dómech - zdolat celkem 1.475 schodů. Ve tmě, mrazu, s karbidovou lampou v ruce. Jeskyně Eisriesenwelt se nachází u - nebo spíše vysoko nad - třítisícového městečka Werfen, ležícího v údolí řeky Salzach v nadmořské výšce okolo 550 metrů. Je úžasné sledovat, jak se hradní pevnost Hohenwerfen, tyčící se na vysoké skále nad městem, ocitá rychle hluboko pod vámi. A to jste teprve na parkovišti pod restaurací a prodejnou suvenýrů, nacházející se jen pár desítek metrů nad "pouhopouhou" tisícovkou. Před vámi je v té chvíli teprve cesta k dolní stanici kabinové lanovky. Tu můžete absolvovat jako panoramatickou (s výhledy) nebo zastřešenou (skalním tunelem). Lanovkou pak během chvilky překonáte převýšení téměř 500 metrů. Od horní stanice lanovky pak zbývá ke vchodu do jeskyně ještě nějakých 25 minut pěšky. Cesta vede v serpentinách po západní stěně hory a z části je krytá. V každém případě se jedná o velmi zajímavý a nevšední zážitek. My ho pochopitelně měli trochu zpestřený, neboť jsme přijeli nic netušíc v poslední chvíli a k pokladně jsme dorazili v 15,20, kdy už byla zavřená, nicméně místní pracovnice nám dala naději s tím, že když stihneme lanovku, můžeme si lístek koupit tam. Lanovka odjíží však během asi 10 minut a cesta normálně trvá ca 15-20 min. No nezkuste to. Běžíme do kopcea k lanovce dorazíme akorát těsně před odjezdem. Koupíme lístky za 24 EUR jeden. Od lanovky je toještě pěkný kus k jeskyni. Všichnilae mají jiné vstupenky a tak požádáme o další vstupenku za 12 EUR. Když se vracíme lanovkou dozvíme se mimochodem, že jsme vstup do jeskyně zaplatili 2x- byl totiž obsažen již v ceně lanovky- no za blbost se platí.....


NÁŠ PRŮVODCE V LEDOVÉ JESKYNI

JE TU FAKT ZIMA....



Navečer dorazíme do Obertraunu u Hallstatského jezera naproti Hallstattu. (statistika :17.862 kroků)


HALLSTATSKÉ JEZERO

Hallstatt, pondělí 26.6.2017

I když je uybtování v apartmánovém domě kousek od nádraží a železniční trati do Salzburgu, poslední vlak jede v 21,30 a raní sice už někdy v 5,30, ale nevzbudí nás. Zato nás vzbudí nějaká snaživá sekačka trávy se strunovkou přímo pod naším oknem a nedá pokuj dokud se jí nevybije baterie, ale to ž jsme dokonale vzbuzení a nabuzení. Ještě nám trávou zapleskala spodní část karoserie, dobračka. Dneska je počasí pěkné, sluníčko se klube zmraků, které za chvíli v podstatě zmizí. Hallstatt je odtud 5 km a tak kvůličasu jedeme autem a zaparkujeme kousek od centra (1 hod. 3 EUR, 2 hod 6 EUR...atd..). Ve městě potkáváme vpodstaě jen samé Číňany, je to jejich oblíbená destinace a aby sem nemuseli stále jezdit, udělai si věrnou kopii města doma v Číně v roce 2012. Ale jak je vidět nestačí to, jsou jich tu plné ulice. Chudáci obyvatelé, už ten nápor asi také špatně snášení, přestože je zřejmě jejich jediný zdroj příjmů. jsou tu nápisy jako udržujte pořádek, nehlučte a nelezte nám do domů....Nejlepší fotky jsou ale od jezera a tak si půjčíme loďku s elektrickým pohonem (15 EUR/1/2 hod)- velmi tichá a pomalá-a vyrážíme na půl hodiny na jezero fotit. Jezero je sevřené mezi vysokými horami, opět něco jako norský nebo fjord , voda průhledná, plná ryb. Nejkouzelnější pohledy jsou v době, kdy vrcholky hor pokrývá sníh, což dnes tedy již není. Nad Hallstattem jezdí lanovka k ústí vchodu do dalšího solného dolu, dnes opět již jen muzea. Kdysi nosily po strmých svazích sůl ženy z městečka ve svých nůších do skladu, odkud se pak ve velkém vozil zákazníkům.Pěkná dřina.
V poledne se ještě vykoupeme v jezeře-je tu malá travnatá pláž kousek za Hallstattem směrem na Obretraun a pak už honem na cestu přes Zell am See do Olangu v Italských Dolomitech.


KÝČE PRO ČÍNSKÉ TURISTY- NEBO I NAŠE?



ASI TAKY TROCHU KÝČ- BA NE NÁDHERA!!

NÁMĚSTÍ


V Zell am See je hodně rušno a je to masovka, zácpy aut, nikde se nedá zastavit, takže nakonec v poddstaě objedeme jezero, v dálce zahlédneme ledovec Kaprun. Kdyby byl čas, navštívili bychom jistě i soustavu přehrad, ale není. Přestože cesta odtud je jen něco před 100 km, nejkratší vede průsmykem a navigace tvrdí, že pojedeme ješte 2,5 hodiny. Jedeme do hor přes sedlo Staller (Stallersattel/ Passo Staller). Kousek pod ním se objevuje tabule s nápisem , že je přístupné jen asi 1/4 hod, silnice je úzká spíš jen pro jedno auto a tak ani nestačíme ceduli přečíst. Je zvláštní, že tu nikdo nejezdí a začíná se vkrádat podezření, že asi ví proč. Máme ale kliku, přijíždíme na vrchol a na semaforu svítí zelená- super! Čeká nás jízda po velmi úzké silničce s mnoha "tornanti" tedy serpentýnami. Tady bychom se s nikým neminuli, možná ani s cyklistou. Je asi taková jako silnice do Cicogny.Asi po 10 min-1/4 hod přijíždíme k semaforu na druhé straně- v Itálii, tady už je dlouhá fronta nečkavých motoristů, především motorkářů. Jedeme okolo jezera Anterselva- sem se musíme ještě někdy podívat, zastavit tu je ale téměř nemožné- samé zákazy , žádné volné místo. Navečer okolo 18 hod. dorazíme do Olangu do našeho apartmánu Sextnerhof. Téměř s námi přijede i jeho majitel, milý člověk, sportovec a bývalý horolezec. Ukáže nám všechno. zařízení je nové pěkně vybavený a prostorný byt s výhledem na hory a daleko na okraji městečka. Mají tu ohradu s koníky. Jediná vada je, že v noci je slyšet zvonice kostela, což je v naprostém tichu místa dost rušivé, ale časem jsme si zvykli a nic nás nerušilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama