Život je pohyb Usmívající se blog pro neposedné duše

Do Peru s Incandinou _část 1_ Cesta Gringů

20. října 2017 v 10:46 |  PERÚ 2017

PERÚ září - říjen 2017



Dlouho plánovaná cesta do Peru přišla na řadu až letos, po dokončení samostudia španělštiny. Letenky ,jak se ukázalo později jsem ze záhadného důvodu koupila sice relativně levně, ale představují poněkud komplikovanou cestu přes Atlantu. Což jsou, pokud nepočítám prostoje při transferu, zhruba 4 hodiny navíc letu. Nakonec jsme za výběr sedadel s větším protorem na nohy zaplatili dalších ca. 6 tisíc a ještě registraci ESTA do USA. Skoro bych přísahala, že v době nákupu letenek tj. někdy v březnu přímější lety na serveru nebyly, ale asi to bude spíš způsobeno mojí postupující demencí. No, alespoň jsme mohli absolvovat poněkud potupnou kontrolu na letišti v Atlantě a to jen proto, abychom mohli přestoupit na letadlo do Limy. Snímání otisků všech prstů obou rukou fotografie obličeje, kopie pasu a dotazy typu kam jedeme a jako co doma pracujeme. Na tuto prohlídku jsme si vystáli poměrně dlouhou frontu a navíc jsme chytili nějakou snaživou úřednici, které to trvalo zhruba 3x tak dlouho než u jiných okének. Do Limy jsme odletěli s hodinovým zpožděním, neboť po nástupu se zjistilo, že v letadle je nějaká žena, která tam asi být nemá. Posádka to komentovala tím, že se jí údajně udělalo špatně. Ale když odcházela šla po svých a vůbec nevypadala nějak zhrouceně.

FAKTA:
Světadíl: Jižní Amerika, 1 285 220 km², 31 036 656 obyvatel, prezidentská republika- República del Perú, vznik 28.7.1821, prezident Pedro Pablo Kuczynski, úřední jazyk: španělština, kečuanština a ajmarština, měna: Nuevo sol, nejvyšší hora Huascarán 6.768 m.n.m., hl. město Lima ca. 10 mil. obyvatel další info: https://cs.wikipedia.org/wiki/Peru



Středa 90.9. LIMA

Na letišti v Limě nás čekal už zástupce peruánské cestovky Incandina, Daniel. Přesně tak, jak bylo slíbeno. Hodně komunikativní a příjemný človíček ovládající kromě angličtiny i francouzštinu. Dokonce měl poměrně velmi dobré znalosti o naší zemi a to především historické. Zhruba ve 2 v noci jsme se ubytovali v hotelu Ducato ve čtvrti Miraflores, kousek od moře. Čas je posunutý o 7 hodin nazpět. Hotel je dobře vybaven a snídaně opravdu dostatečná - výběr z bufetu, ovoce , pečivo, sýr, salám, marmeláda, máslo, různé džusy , jogurt, čaj, káva, vajíčka....Počasí je typické, něco okolo 15 stupňů a silné mrholení- skoro déšť. Na hlavní třídě je jedna banka vedle druhé a mezi nimi směnárny. My pochopitelně vybereme zřejmě tu nejdražší banku s kurzem 3,08 Sole/dolar, zatímco jinde bylo všude 3.20. Je tu také obrovská samoobsluha Metro. Je třeba nakoupit především vodu na pití, ta z kohoutku je nebezpečná. Podle toho, že všechny budovy jsou opatřeny mohutnými mřížemi se dá soudit, že tu nebude příliš bezpečno. Ostatně průvodce Lonely Planet na běžné krádeže a přepadení upozorňuje na každé stránce.

Odpoledne máme absolvovat prohlídku města. Lima má 10 milionů obyvatel a samotné Peru něco přes 30. Zatím Peruánci fungují na minutu přesně, naše průvodkyně Maria přišla dokonce o 20 minut dřív. Nejdříve zajedeme k Parco d´Amore v centru čtvrti Miraflores na břehu Tichého oceánu, kam chodí páry i během svatby, říká se mu také Gaudiho park, protože ho místní umělci vyzdobili v podobném stylu. Na moři se projíždí jen pár surfařů. Dál jedeme k Huaca Pucllana, archeologické památce z r. 400 př.n.l. Je to obřadní centrum postavené z tzv. vepřovicových cihel, tedy nepálených, dosud je očištěna pouze část. Maria tvrdí, že archeologové tu mají práci na ještě 50 let. V Limě je sice stále vlhko, ale téměř neprší jen občas mrholí, za rok spadne jen 50 mm srážek. Dál už jedeme do centra na náměstí Plaza des Armas s vládním palácem hlídaným gardou. Dále je tu několik zajímavých staveb, jako je Limská katedrála, Arcibiskupský palác v koloniálmím stylu, pak je tu hlavní radnice a nejstarší památky, kašna uprostřed - ta jediná nebyla nikdy poškozena zemětřesením, zatímco všechny ostatní budovy musely být několikrát obnovovány. Ještě navštívíme muzeum, které dokládá historii národů na území Peru a klášter s kostelem San Francisco s podzemní kostnicí a nádhernými dřevěnými stropy. Naposledy jdeme do parku fontán. Odtud už taxíkem, který pečlivě vybíráme, jedeme už za své (30 sole za 40 minutovou jízdu v zácpě). Ještě , že jsme si nepůjčili auto, to by byla čirá sebevražda. Místní si pravidla vytváří sami a to během jízdy a navíc je zvláštní, že mnohdy ti co odbočují doleva, jedou v pravém pruhu, zatímco ti, co jedou rovně, jsou v pruhu levém.


ZAMLŽENÁ LIMA

GAUDÍ PARK


HUACA PUCLLANA


SÍDLO PREZIDENTŮ - PALACIO GOBIERNO -1937


LIMSKÁ KATERDÁLA (1535, 1551, 1622,-87 , 1746, a 1940) A NA NÍ NAVAZUJÍCÍ ARZIBISKUPSKÝ PALÁC DŘEVĚNÝMI BALKONY (1924)


JEDEN Z MNOHA VODOTRYSKŮ V PARKU FONTÁN

Čtvrtek 21.9. - ICA A HUACACHINA

Odjezd 5,40 na autobusové nádraží, jelikož je moc brzy, máme k snídani jen čaj a chleba s marmeládou. Na nádraží jsme poměrně brzy, zatím nejsou žádné zácpy, náš luxusní bus společnosti Cruz del Sur jede v 6.55. V odbavovací hale připomíná proces nástup do letadla, nejdříve odbavení zavazadel poté předložení všech dokumentů a následuje bezpečností prohlídka včetně skenování. Autobus výroby Scania je mnohem pohodlnější než letadlo, tedy alespoň než běžná economy class. Široká sedadla, která lze položit v podstatě jako postel, sluchátka, obrazovka s filmy a další zábavou, deka na přikrytí a u delší cesty jako tato ještě navíc občerstvení- dnes je to snídaně. Škoda, že takový luxus nebyl v letadle. Přitom cena není nedostupná- např. dnešních 5,5 hodiny stojí 68 sole tj ca. 490 Kč.


Cesta vede po Panamerican sur- asi jediné pobřežní asfaltové dálnici. Okolí není moc obdivuhodné, poušť šedé barvy a plno nepořádku kolem. Okolo 12 hodiny "přistáváme" v městěčku Ica- asi 150 tisíc obyvatel, žádná nádhera- několik kostelů z doby španělských dobyvatelů a za městem oáza zvaná Huacachina. na fotce vypadala hezky, skutečnost již zašlé slávy je poněkud skličující. Ještě než ale přijede náš průvodce, musíme čekat, nakonec musím volat do Incandiny a požádat o pomoc.


V Huacachině máme čas na oběd a čekáme pak na prohlídku města. Je tu malá restaurace. Z jídelního lístku není moc jasné, co si vlastně máme dát. Luboš si objedná podle obrázku nějaké nudle s masem. Já si čtu , že mají kuře a mezi jiným je napsáno "espagheti". V domnění, že budu mít špagety čekám mnohem déle než ostatní, načež mi přinesou talíř plný hranolků, kupy rýže, nějaké zeleniny a vrch toho všeho pokrývá obrovský smažený řízek. Camarera mi vysvětlí, že špagety byly jen jedna z možností...Porce je jak pro slona, možná to dělají schválně, protože málokdo z hostů svoji porci sní a zbytek pak bez rozpaků mizí v žaludcích číšnic, které si jídlo dají hned na pultu přede všemi. Ještě jednu nepříjemnou věc jsem zapomněla zmínit, všude na toaletách je napsáno, že toaletní papír se nesmí házet do mísy, ale do koše. Pro nás dost nehygienický zvyk, ale ucpaný záchod jako například právě tady je pak druhá eventualita. Bohužel tu vůbec nefunguje voda, takže si ani nemáme kde umýt ruce. Poté zjišťuji, že i s mytím sklenic a dalšího nádobí to tu nebude úplně ono, ale oběd už jsme snědli a tak nám nezbývá jen doufat v dobré konce. Mimochodem byl moc dobrý. Odpoledne absolvujeme prohlídku výrobny Pisca a vína. Pisco je krome města a okresu také název pro tvrdý alkohol, pálenku z vína. Na závěr nám dávají ochutnat od všech druhů vína, Pisca a jeho slabší varianty, tj. různých druhů likérů z něho. Dámská polovina z francouzské části hostů dokáže pozřít všechny kombinace, aniž by se na první pohled nějak zvlášť zřídila. Následuje muzeum a projížďka městem, kde je opět mnoho koloniálních staveb, především kostelů a historie se opakuje, všechny byly poškozeny zemětřesením a znovu zrekonstruovány. V 17,55 odjíždíme opět luxusním busem dále do Nazcy, kde nás zase nikdo nečeká....po zavolání je tu za 2 minuty odvoz. Hotel Oro Viejo má dokonce bazén, ale už je tma a my unavení, k večeři byly zas jen banány.


HISTORICKÁ VÝROBA PISCA


S OCHUTNÁVKOU :-) všeho možného od lehkých vín po tvrdé Pisco

Pátek 22.9. - NAZCA

Snídaně není bufet , ale na příděl, naštěstí celkem dostačující. V 8 jedeme na letiště. Odlétáme spolu s dvěma Kanaďany na 30ti minutový let. Jak se letadlo naklání na křídlo z jednoho boku na druhý není to úplně ono a někteří po několika nakloněních už dál skoro nevnímají a jen trpně čekají na návrat. Ani občasná turbulence nepřispívá ke klidnému zážitku. Nazcanské obrazce jsou pěkné, ale přijde mi, že je třeba je stále obnovovat, jinak by je vítr dávno zafoukal. Pokusím se věřit tomu, že tu přečkali několik století. Je tu velryba, ptáci, stromy, ruce, opice a mnoho dalšího. Nejlepší je obrázek nazvaný astronaut, který na nás ze země mává, což už se mi zdá celkem těžko uvěřitelné, ale kdyby jich nebylo, nikdo by se tu ani náhodou nezastavil. V hotelové loby kousek od bazénu je příjemně, všude zelené rostliny a ptáci zpívají.

Autobus Cruz del Sur má tentokrát zpoždění asi půl hodiny, další hodinu přidá ještě cestou, ale řidič klidně zastaví, aby si celá posádka mohla nakoupit na trhu fíky v nálevu. Ty jsou tu hodně oblíbené především k snídani. Do Arequipy dorazíme v jednu v noci, Naštěstí nás už čeká taxikář a odveze nás do hotelu Tierra sur v centru.


TO SE JEŠTĚ VŠICHNI SMÁLI :-)


OPIČÁK (pod křídlem uprostřed)

Sobota 23.9., AREQUIPA 2350 m.n.m

Arequipa je ca 2300 -2500 m nad mořem a nad ní se tyčí majestátní Andská šestitisícovka Chachani a ještě blíž je El Misti. Je to fotogenické místo. Pokud se zadaří, hezké fotky s některým z koloniálních bílých kostelů a v pozadí sopka Misti se sněhovou čepičkou uděláte ráno. Než jsme ale dorazili do centra, získalo pohoří již mlžný opar. Okolo jedenácté už slunce pěkně pere a ulice jsou zacpané auty, především taxi a autobusy, a všichni stále troubí. Dopoledne nás shání Veronika z Incandiny, aby se zeptala zda je vše v pořádku.



Městem protéká řeka Chilí, díky které vlastně mohlo vůbec uprostřed pouště vzniknout. Nyní je druhým největším městem Peru s milionem obyvatel. Je tu několik muzeí, ale především je centrum přehlídkou koloniálních staveb z bílého vápence. Na centrálním náměstí- Plaza des Armas je park s fontánou a hlavně katedrála s přilehlým klášterem. O kus dál je ženský klášter Santa Catalina, obrovský komplex staveb - město ve městě s vlastními ulicemi a pozoruhodnou historií. Bohužel všechny budovy jsou pravidelně ničeny zemětřeseními. Jediná budova, která zatím všechny otřesy vydržela je jezuitský kostel La Compania se svými 4metrovými zdmi a krásně barevně vyzdobenou kaplí Svatého Ignáce. Nejlepší výhled je z části Yanahuara. Malé restaurace v uličkách nabízí Peruánské speciality jako třebas dobrou polévku Caldo de pollo, či pokrmy z lam a nebo různé bramborové pokrmy. Často potkáváme ženy v typických barevných oblecích a kloboucích, které nabízejí různé občerstvení. Zítra nás čeká cesta ke kaňonu Colca přes pampu.



PLAZA DES ARMAS (hlavní náměstí- takto se jmenují všechna hlavní náměstí, protože se tu prý dříve skladovaly zbraně )


PANORAMA SE SOPKAMI- ZLEVA CHACHANI A EL MISTI


TROCHU VELKÝ KAKTUS


KLÁŠTER SANTA CATALINA - ČÁST POMERANČOVNÍKOVÝ KLÁŠTER


SANTA CATALINA ULIČKA SEVILLA


KLÁŠTER NOVICEK V SANTA CATALINĚ


POHLED Z KLÁŠTERA NA OKOLNÍ ŠESTITICÍCOVKY

Neděle 24.9., SALINAS 4800 m.n.m. A CHIVAY 3630 m.n.m


Ráno odjíždíme z hotelu v 7.30 společně s dalšími turisty v menším autobusu s mladou průvodkyní Gaudí. Ještě chvíli nakládáme v úzkých uličkách města, jedou s námi 3 starší Portugalky s jedním mužem, dále děda Sergio z Brazílie co s námi byl už včera, turistky z USA, z Andalusie . Výklad je ve španělštině a angličtině. Gaudí mluví pomalu a výrazně a několikrát opakuje, takže je rozumět i španělštině. Okraj města vypadá dost hrozně, nedostavěné domy chudších přistěhovalců, kteří si ani nekoupili pozemek. Údajně jsou tu všichni načerno. Materiál je velmi drahý, tudíž to nikdy nedostaví a ze všech domů trčí armatury. Když se konečně vymotáme z města stoupáme na náhorní plošinu, Nejdříve mineme místo, kde sváží kamiony místní nerostné bohatství tj. Měď, stříbro, menší množství zlata a poté nakládají na vagony vlaku, který je vozí k Tichému Oceánu. Pokračujeme dál po Transoceánské silnici, která vede do Brazílie k Atlantiku. Dál přijíždíme k Národní rezervaci Salinas a kde můžeme pozorovat tři druhy jihoamerických velbloudů, tedy lam. Nejlepší vlnu má divoká Vikuňa, po ní následuje Quanaca, kterých je však čím dál méně, takže tu ani nenajdeme, dále zdomácnělá Alpaca a Llama. Nejvíce tu pobíhá Vikuň. Jednou ročně se Vikuni stříhají a to přijedou všichni místní, obklíčí je, drží a stříhají, na to dohlíží místní veterináři, kteří je také značí, aby měli přehled o jejich počtu. Smí stříhat pouze tmavou horní část, bílá srst na bříšku jim musí zůstat, je důležitá v zimě, aby nezmrzly. Na jedno kg vlny je třeba 5 vikuň. Proto také stojí 1 kg vlny okolo 500 USD. navíc je možné je stříhat pouze po 3 letech. To láká bohužel k mnohým nezákonným praktikám, které vikuňi ohrožují. Také některé státy v zájmu těchto zvířat nákup jejich vlny zastavily. Největším importérem je Itálie a Francie. Zastavíme se asi ve 4.000 na malém parkovišti s občerstvením a prodejem koky a krásných svetrů. Dáme si podle doporučení průvodkyně Kokamuňu, což je slabší odvar čaje z koky a máty, abychom lépe snášeli výšku. Cestou do 4.800 žvýkáme listy koky, nezdá se však, že by to mělo nějaké následky. Počasí se trochu zhoršilo a přes mraky nejsou už dobře vidět kouřící sopky. Konečně klesáme do Chivay, které je jen 3.600 a kde budeme spát. Je to malé místo s náměstím a kostelíkem. Atmosféra tu připomíná film sedm statečných. Lidé jsou tu také tak oblečení, ženy v dobových oblecích, které stále nosí. Na trhu je možno nakoupit nesčetné druhy brambor, podivného ovoce a dalších exotických věcí. V místní restauraci s bufetovým stolem poobědváme různé druhy místních pokrmů, které jsou skutečně moc dobré. Na závěr si dáme sladkokyselou pěnu z plodu kaktusů. Výborná věc! Odpoledne jedeme 3,5 km za vesnici do horkých pramenů. vyvěrá tu pramen bohatý na minerály s teplotou 86 stupňů. Je tu několik bazénů s vodou teplou 38-39 stupňů, což je na mě trochu moc a musím se pak chvíli chladit pod studenou sprchou. Večer už máme docela dost, ačkoliv jsme skoro žádný pohyb nevyvinuli. Ještě se zastavíme v místní restauraci na kuřecí polévku a pak s nafouknutým bříškem spěcháme do hotelu. Ráno odjíždíme brzy , musíme vstávat už v 5 hodin. Sice tu mají silný signál na WI-FI, ale připojit se k němu jaksi nedá a tak jdeme raději spát.


STÁDO VIKUŇ





COCAMUŇA -KOKAMUŇA


TRANSATLANTICKÁ SILNICE je rovná jako pravítko



LLAMA čti "jama", ale je to lama :-)




TROCHU ZOOLOGIE ANEB KDO JE KDO


MAJÍ TU I OVEČKY KROMĚ ALPAK


NA TRHU V CHIVAY - RŮZNÉ OBILNINY A NĚKOLIK DRUHŮ KUKUŘICE- z té černé se vrábí Chicha- "Čiča" buď nealko nebo pivo


BRAMOBORY A ZASE BRAMBORY (proč nám tedy na talíř dávají tak často hranolky, proboha?)


MOC TEPLÉ PRAMENY V CHIVAY- 38 STUPŇŮ

Pondělí 25.9. - COLCA

Dnešní den začíná opět velmi záhy. V 5,30 jsme na snídani, čeká nás ale jen obrovská konev horké vody, čtyři mrňavé kuličky másla a miska marmelády. Pečivo žádné. To naštěstí donesou později a na příděl jsou malé duté houstičky asi tak na tři kousnutí. Luboš si dal ještě míchaná vajíčka. No to jste se tedy nepředali! Odjíždíme do vesnice Yanque. Do 8 ráno tu tančí místní dámy v dobových, tedy vlastně současných krojích a o kus dál postávají další dvě, jedna s alpakou a druhá s orlem a čekají na bakšiš za focení. WC tu provozuje každá dodmácnost za 1 peso. Dál se stavíme ve vesnici Maca, kde je pěkně zdobený kostel, kde nám Gaudí vysvětluje náboženské rituály a starou historii. Výzdoba je velmi barevná a dalo by se říci veselá. Svatí mají každý rok nový obleček a to pěkně barevný a vyšívaný. Kostel opět zbouralo zemetřesení, ale už byl zrekostruován. Dál pak jedeme do kaňonu Colca druhého nejhlubšího kaňonu na světe po Catahuasi- také v Peru. Nejhlubší část má asi 3500 m, my se nacházíme v části kde je 1500 a vyhlídka s kondory. Mají hnízda v údolí a využívají vzdušné proudy pro let nahoru. Rozpětí křídel je 2,7 až 3,2 m a na výšku má něco přes metr. Létá rychlostí až 70 km/h. Stavíme se ještě u velkého jezera Lagunita a pak krátce fotíme plameňáky. Večer konečně dorazíme do Puna. Je to hodně živé město plné cizinců. Centrum osvětlené a plno obchodů a restaurací. Když se vracíme z večeře venku leje a bouří.


TANEČNICE V YANKEE



KAŇON COLCA






EL CONDOR PASA...pusť si a zasni se, je to nádhera....


Úterý , 26.9. _TITICACA a PUNO 3.830 m.n.m


Ráno čekáme na Gaudí, ale přijede úplně jiná slečna s malou dodávkou. Máme opět jinou společnost. Rodinku a pár z Izraele, hezká děvčata z Mexika, nějakého "šéfa" s paní z Bolívie a postarší francouzský pár. V přístavu nasedáme na loď. Naším cílem je umělý ostrov Uros a přírodní ostrov Taquile, kde máme oběd. Jezero Titicaca je dlouhé 204 km a 65 km široké a je ve výšce 3812 m.n. m. , je to nejvýše položené splavné jezero. Protější pobřeží je Bolivijské a je zahalené mlžným oparem, takže focení nic moc. První zastávka je na umělém ostrově s místními obyvateli, kteří žijí v obydlích ze trávy zvané Totora. Používá se na naprosto všechno: staví se z ní, slupka slouží proti horečce, dřeň se jí jako banán, neboť má hodně minerálů a jodu, současně čistí vodu, která je v této části znečištěná odpadní kanalizací z Puna. Jsme přiděleni do jedné chýše - mimochodem s televizí -elektřina je vyráběna solárním panelem. Paní na nás postupně navleče jejich oblečky a pak nám vnucuje své výrobky. Je evidentně zklamaná, že nic nechceme a tak si koupíme alespoň jednu cetku, co nejmenší velikosti. Dále nás obyvatelé nutí, abychom se za 10 pesos/osoba svezli na jejich trávovém člunu, to se nám nechce. Na druhém ostrově prodávají drahé občerstvení a razítko do pasu. Tím veškerá show naštěstí končí a čeká nás již "jen" několik nudných hodin na pomalé lodi.Asi ve 12 vystupujeme na ostrově Taquile, kde není k focení vůbec nic kromě příšerných chatrčí, a jdeme do vsi na kopci a do restaurace. K obědu je polévka a pstruh s rýží a čaj z koky. Obsluha je dost úděsná. Do Puna se vrátíme v 17 hodin všichni znudění cestou. Tuto akci bych si příště určitě odpustila. Zítra nás čeká dlouhá cesta s Inkaexpresem a průvodcem. Je to opět celodenní, naštěstí s několika zastávkami. Snad to přežijeme ve zdraví, i když to je právě to, co Luboš už postrádá, má rýmu a bolí ho v krku. Ještě večer se snažíme koupit něco v místní lékárně. Obešli jsme jich několik a všude to funguje stejně. na bolest v krku přinesou místní Ibuprofen nebo podobný lék a na cucání existuje pouze jeden lék, zřejmě z koky. Co mě však fascinuje, je, že přinese vždy již otevřenou krabičku a nabídne z ní jedno plato, žádný příbalový leták se složením a použitím neexistuje.



PŘEDNÁŠKA O ŽIVOTĚ OBYVATEL A TRÁVĚ TOTORA


ČLUN Z TOTORY


PUNO NA BŘEHU JEZERA TITICACA

Středa , 27.9. INCAEXPRESS (RAQCHI, ANDAHUAYLIAS)


V 6,20 nás odvážejí na centrální autobusové nádraží, které je hodně velké a operuje tu mnoho společností. Naštěstí nás řidič odvede na správné místo odjezdu IncaExpressu. Je to běžný zájezdový bus a mě se podaří pak vyměnit přidělená místa za místa s větším prostorem na nohy. Stavíme na různých zajímavých místech, mimo jiné na místě centrálního města Inců v Raqchi, kde zůstaly ještě zbytky obrovského chrámu boha Wiracocha a zbytky města s hradbami. Skutečným skvostem je místo Andahuaylias, kde se nachází kostel považovaný za andskou Sixtýnskou kapli se zlatými oltáři, nástěnnými malbami a obrazy a také krásně barevným stropem, tato stavba je považována za nádherný příklad koloniálního umění. Do Cuzca dorazíme okolo 17 hodiny a následuje ještě přesun ucpaným městem do hotelu Prisma. V pokoji máme sice tentokrát okno, vede však do většího světlíku společného i pro ostatní pokoje.Jiné pokoje mají okno na chodbu, takže nic moc. Jinak je celkem dobrý. Máme jen jediný zásadní problém, jednu malou společnou postel se společnou dekou a Lubošovo rýmu a kašel a vůbec pěknou chcípavku. V lékárně to vypadá už profesionálněji, mají tu dokonce i volně antibiotika. A léky prodávají v celém balení včetně příbalového letáku, tak snad něco pomůže.



ZBYTKY CHRÁMU A OSÍDLENÍ INKŮ V RAQCHI- díky promyšlené technologii (Lego) přežily stěny mnohá zemětřesení déle než stavby Španělů


SIXTÍNSKÁ KAPLE PERU- ANDAHUAYLIAS




Čtvrtek, 28.9. -CUZCO


Dnešní den začíná Luboš s teplotou 38,2, tedy nic moc na to, že teprve ráno. Vyrážím do ulic sama. Je zvláštní, jak to tu mají rozdělené s obchody. Například v naší ulici je bezpočet obchodů s matracemi, v další příčné ulici je na 100 m asi 10 zubních specialistů a to nejsou žádní s kleštěmi poslední pomoci, ale všichni inzerují mimo jiné provádění implantátů.Chtěla bych vidět, kolik lidí si tu implantát může dovolit. V téže ulici zubaře střídají střediska s ultrazvukem také v podobném množství. Další ulice vedoucí k náměstí s kostelem, kde je i pohřební služba je zas plná pouze květinářství atd. Na jednom ze starých náměstí je obrovská tržnice, kde najdete doslova všechno. Od potravin, oblečení po malé restaurace- tedy přesněji řečeno stánky s jídlem a stolečkem a židlemi. V oddělení masa leží na pultu celá koňská hlava s vypoulenýma očima, o kus dál je pyramidka z naskládaných menších hlaviček - asi alpak a vedle zubící se tlamičky asi oslíků. Hotový masakr. O kus dál v restauraci nabízejí různé polévky a pokrmy, jeden z nich se jmenuje "cabeza", což znamená španělsky "hlava". Mezi uličkami kryté tržnice postávají policajti a občas zapískají na píšťalku, aby si všichni všimli, že tam jsou. Uličky jsou úzké a tudíž naštěstí i jednosměrné, téměř všechny jsou řízeny moderními semafory, ale z nějakého zvláštního důvodu je navíc ještě v souladu se semafory řídí zaměstnankyně policie. To je ta umělá přezaměstnanost. Stejně jako v minulém hotelu, kde v recepci byli 4 lidé a neměli co dělat, ovšem na pokoj nás dovedli tři a všichni čekali bakšiš. V lékárně nakoupím ještě Paracetamol a cucací tabletky. Teprve na hotelu zjistím, že v krabičce místo 20 tablet, které jsem zaplatila, je jich jen 16. Takže tady to funguje podobně jako v minulém městě. Pak jdu hledat ulici s restauracemi. nemám moc času a tak zapadnu do druhé, kterou uvidím. Není tu žádný výběr, nakonec si dám pstruha "a la plata" a čekám, co to bude. Na talíři je pstruh, zelenina, kopec rýže a obrovská vařená kukuřice. To celé sníst nejde (19 sole). Mezitím se vrhne do restaurace asi 20 Cuzkeňanek v tradičních oděvech, jsou eveidentně v dobrém rozmaru a stále na sebe pokřikují, jedna z nich si sedne na zem a dál plete, či vyšívá. Připíjejí si nějakým mokem a jedna z nich vytáhne dotykový telefon a požádá kuchaře, aby je vyfotil.


TRŽNICE - JE LIBO POLÉVKU Z HLAVY? "sopa de cabeza" - čí asi?


CUZCO

Odpoledne jedeme na náměstí Plaza des Armas- takto se totiž jmenuje každé hlavní náměstí a to prý podle toho, že se tam dříve skladovaly zbraně. Logistika pasažérů je složitá, ale peruánci ji zvládají perfektně. Jen jsem bohužel ve skupince anglického výkladu vyfasovala podivného, trochu oslizlého člověka, který je mi krajně nesympatický. jeho angličtina je taky dost špatná a pořád se tak hloupě směje. Jedině on mi kazí dojem z nádherných památek. Navíc mi jeho výklad připadá trochu divný, mele stále jedno a totéž, takže mě jeho řeči brzy přestanou bavit. Někde se zbytečně zdržuje, takže do hotelu přijetu téměř v 19 hod. Katedrála na náměstí je plná zlata, co španělští dobyvatelé ukradli Inkům. navazují na ní další dva kostely, které jsou na tom podobně. Dále navštívíme ještě jeden klášter, který je současně i muzeem Inské architektury. Zbyly tu totiž zbytky původního Inského chrámu, který se Španělům nepodařilo zbourat. Inské stavby byly totiž mnohem důmyslnější. Kameny do sebe zapadají jako lego a tudíž vydržely i všechna zemětřesení na rozdíl od staveb dobyvatelů. A tak alespoň zbylé zdi natřeli barvou. Navštívíme poté několik dalších Inských památek na kopci nad městem. Největší z nich je Saqsayhuaman- zbytky původního opevnění ve tvaru tygra.


PLAZA DES ARMAS CUZCO




SAQSAYHUAMAN

Pátek 29.9. SACRED VALLEY

Dnes vyrážím zase sama, Luboš odpočívá. Jedu do Posvátného údolí Inků Sacred Valley, navštívíme Pisac, Ollaytambo (druhé největší zbytky Inského města po Machu Picchu) a poslední Chinchero. Bohužel máme zas stejného průvodce, který mi jde čím dál víc na nervy. Nejdřív odejde ze smluveného místa o 5 min. dřív, protože mu jdou špatně hodinky a podruhé je tam zas později a já ho marně hledám u autobusu. Zdá se jakoby to dělal schválně, zřejmě jsou antipatie vzájemné. Stále zastavuje někde na tržištích, ačkoliv si nikdo nic kupovat nechce a pak v těch nejdražších výrobnách, kde je jakoby trapné nic nekoupit, ale většina z nás ododolá, přestože je nám to hloupé. Díky jemu se vrátíme do hotelu hodně pozdě. Zítra začíná trek, budeme jen my dva, průvodce a kuchař. Tak snad to vyjde.


OLLANTAYTAMBO druhé největší dochované sídliště Inků po Machu Picchu



PISAC

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | E-mail | 21. října 2017 v 22:45 | Reagovat

Je to zajímavé, někde pěkné, někde krásné, ale každopádně to muselo být pro Evropana náročné. Cyklisty, volejbalisty  ani potápěče jsem tam nikde neviděl. :-)

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 8. listopadu 2017 v 13:39 | Reagovat

Moc pěkné fotky...Doufsm že to někdy v budoucnu také "napětí do Peru" :-)

3 alpos alpos | 8. listopadu 2017 v 14:40 | Reagovat

Děkuji  za komentář, jsem ráda, že se vám líbí, jen nevím jak to myslíte s tím "napětím". Asi zas šotek chytrého počítače...Jinak přeju šťastnou cestu.

4 Jsem Rybana Jsem Rybana | Web | 8. listopadu 2017 v 19:32 | Reagovat

V Peru jsem nikdy nebyla :-( tak moc děkuju za skvělý článek a krásný fotky :-)   .

5 alpos alpos | 9. listopadu 2017 v 9:23 | Reagovat

Těší mě Rybano, že se Vám líbil, má ještě pokračování- část 2.:-)[4]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama